Moje oblíbená kniha, která má i mimořádně krásné filmové zpracování s Ivou Janžurovou. Hlavní hrdinkou je krásná, ale stárnoucí Štěpa. Když jsem knihu četla, tak mě to značně zarazilo,...
číst celé
Moje oblíbená kniha, která má i mimořádně krásné filmové zpracování s Ivou Janžurovou. Hlavní hrdinkou je krásná, ale stárnoucí Štěpa. Když jsem knihu četla, tak mě to značně zarazilo, protože v dnešní době tenhle problém u nás vlastně neexistuje. Štěpa je popisovaná jako ne příliš hezká, společenská, pracovitá a poněkud výstřední. Za manžela si nakonec vezme svého bratrance, který je ale nemocný a bezcitný. Opravdu smutná kniha, ale konec už je poněkud veselejší.
schovat popis
Objevte silný a emotivní román, který vás nenechá vydechnout!
Petrolejové lampy jsou nejen klasickým literárním dílem, ale také hlubokým psychologickým dramatem, které vám odhalí svět plný vášně, boje a lidských osudů v přelomové době.
Tento román představuje příběh Štěpky, silné a neústupné ženy, jejíž život je soubojem mezi vytouženými ideály a tvrdou realitou maloměsta, kde se odehrává. Jaroslav Havlíček mistrovsky vykresluje postavy plné protikladů, které jsou živé a pravdivé - prožijete s nimi jejich radosti i trápení, jejich lásky i ztráty. Román vás zavede do bolestivých i láskyplných momentů, kde není úniku před osudem, ale kde zůstává naděje v přesvědčení, že to, co není, může být.
Petrolejové lampy jsou také inspirací pro filmové zpracování Juraje Herze s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem v hlavních rolích. Dílo zůstává nadčasové a je jedinečnou literární sondou do proměn společnosti na přelomu století, které zasahují až do dneška.
Proč si vybrat právě tuto knihu?
Výjimečný příběh plný silných emocí a nejednoznačných postav.
Mistrovská psychologie postav a realistické vykreslení lidských osudů.
Historický kontext přelomu století s aktuálním poselstvím.
Inspirace pro film, který zvýrazňuje kvalitu literárního díla.
Autor Jaroslav Havlíček patří mezi klasiky české literatury s osobitým a neopakovatelným stylem.
Hlavní vlastnosti produktu
Délka a hloubka románu, který otevírá mnohovrstevnaté téma lidské existence.
Kvalitní jazyk a promyšlená skladba textu.
Vhodné pro milovníky české literatury i čtenáře hledající dramatické a psychologicky nabité příběhy.
Podpora kulturního povědomí o české klasice a její podobě v kinematografii.
Unikátní možnost ponořit se do dob dávno minulých s přesahem do současnosti.
Moje oblíbená kniha, která má i mimořádně krásné filmové zpracování s Ivou Janžurovou. Hlavní hrdinkou je krásná, ale stárnoucí Štěpa. Když jsem knihu četla, tak mě to značně...
číst celé
Moje oblíbená kniha, která má i mimořádně krásné filmové zpracování s Ivou Janžurovou. Hlavní hrdinkou je krásná, ale stárnoucí Štěpa. Když jsem knihu četla, tak mě to značně zarazilo, protože v dnešní době tenhle problém u nás vlastně neexistuje. Štěpa je popisovaná jako ne příliš hezká, společenská, pracovitá a poněkud výstřední. Za manžela si nakonec vezme svého bratrance, který je ale nemocný a bezcitný. Opravdu smutná kniha, ale konec už je poněkud veselejší.
schovat popis
Zuzka
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Moje oblíbená kniha, která má i mimořádně krásné filmové zpracování s Ivou Janžurovou. Hlavní hrdinkou je krásná, ale stárnoucí Štěpa. Když jsem knihu četla, tak mě to značně zarazilo, protože v dnešní době tenhle problém u nás vlastně neexistuje. Štěpa je popisovaná jako ne příliš hezká, společenská, pracovitá a poněkud výstřední. Za manžela si nakonec vezme svého bratrance, který je ale nemocný a bezcitný. Opravdu smutná kniha, ale konec už je poněkud veselejší.
Na Petrolejové lampy jsem se chystala už od střední, kdy jsme je měli v povinné četbě. Až teď jsem se k nim dostala a schválně jsem se nedívala ani na film, takže jsem nevěděla, co čekat. Ač se mi četly těžce a zdlouhavě, musím říct, že ve mě zanechaly hlubokou stopu. Jaroslav Havlíček je zároveň mým prvním českým autorem psychologické prózy, i když je to můj oblíbený žánr, zatím jsem četla jen zahraniční autory. Přitom psychologické prvky jsem v knize pozorovala spíše až v druhé polovině, či poslední třetině. Do té doby na mě působila spíše jako společenský, sociální román. Úžasně totiž vykresluje maloměstský život na přelomu století. Zároveň mi autorův jazyk a popisy přišly dost naturalistické, díky čemuž na mě román tak silně zapůsobil.
Štěpka vyčnívající svou statností a ošklivostí mezi městskými děvčaty a paničkami je stále tvrdohlavá jako neprovdaná. Žije svůj vlastní život u rodičů, i když by se měla dávno starat o svou domácnost a své dětičky. Jenže žádný mladý hoch, ani starý se neodvažuje uzavřít sňatek se Štěpkou, neboť každá manželka by měla poslouchat manžela a neměla by odmlouvat a být neposlušná, Štěpka však do světa hlásí, že takto žít nechce, a dává tím jasně najevo, jak je tahle kniha velmi nadčasová.
Petrolejové lampy - klasika, která, musím si příznat, vyděsila mě, když jsme probírali tohle dílo ve škole. Zaujala mě ale, protože je to psychologický román, který já naprosto miluju. Musím řici, že není to knížka pro všechny a není to ani i lehké čtení, ba naopak. Musím ale podotknout, že román se naprosto liší obsahově od ostátních z téhož žánru, takže pokud se chystáte se tohle dílo přečíst - určitě neváhejte.
Petrolejové lampy je krásná kniha, která má dokonce filmové zpracování, které je také velmi krásné. Hlavní hrdinkou je zde stárnoucí, ale přesto stále krásná Štěpa. Za manžela si nakonec vezme svého bezcitného a nemocného bratrance, takže si vlastně asi dovedete představit, jak mohla kniha dopadnout, protože celá kniha je opravdu velmi smutná, ale aspoň konec je o něco málo veselejší a hezčí, takže aspoň tak.
Toto je asi nejznámější román Karla Havlíčka a mě si rozhodně získal. Jedná se o psychologický román, což je proud, jehož je Havlíček významným českých zástupcem. Tento příběh je velmi rozsáhlý a popisuje nám prakticky celý život jedné ženy z měšťanské rodiny. To, že spisovatel sleduje její život po takto dlouho dobu mu umožňuje zachytit její vývoj, změny postojů, chování a myšlení, což je velmi zajímavé. Havlíček navíc vše popisuje moc pěkným jazykem. Tuto knihu rozhodně doporučuji.
Román Petrolejové lampy jsem četla až po shlédnutí filmu a především naprosto dokonalé inscenace Jihočeského divadla. Autorův námět byl pro mě tak silný, že jsem si tu knihu prostě musela přečíst a neprohloupila jsem. Jeho psychologický popis postav je naprosto geniální, hlavně pomalý rozpad Pavlovy psychiky a Štěpina snaha o šťastné manželství. Autor se nebál celkem kontroverzního tématu pohlavních nemocí a skvěle vykresluje tehdejší společnost.
Úvod do děje popisem situace, Štěpčino dětství – statek, bratranci, dospívání a problémy spojené se Štěpčinou povahou a chováním, nezájem mužů, Pavlovo namlouvaní, zadlužený statek, Pavlův vypočítavý tah – svatba se Štěpkou, nepovedené začátky manželství, Pavlova nemoc, teror, práce na statku, Pavlovo vyvádění – ujetí s kočárem atd., hospitalizace, smrt – vysvobození Štěpky Hlavní postavy: Štěpka – dcera stavitele Kiliána, ústřední postava, energická, učenlivá, pracovitá, mladá, naivní, nehezká, výstřední, bezprostřední Pavel – mladší bratranec, následně manžel, v dětství: hodný, milý, inteligentní, poté: chtivý, vypočítavý, namyšlený.
Ocitáme se v Jilemnici, českém maloměstě, kde se každý s každým zná a navzájem se pomlouvá. V rodině bohatého stavitele Kiliána, jeho ženy a malé dcery Štěpky. Spolu se Štěpkou sledujeme dění na maloměstě, radosti i malicherné problémy místních a očividné nepřátelství vůči ní samé, jen pro to, že se odlišuje. Postupem času Štěpka vyrůstá ale život na maloměstě plyne stále stejně. Jejím největším přáním je vdát se a založit rodinu, což se jí ale nedaří. Až dokud nepřijde Pavel Malina, bratranec, který o ní projeví až podezřelý zájem.
Nejsem jediná, kdo měl knihu v povinné četbě. Na rozdíl od některých jsem čtenářský deník neopsala, knihu si přečetla a udělala jsem dobře. Perfektní psychologické vykreslení postav mě dostalo. Hlavní hrdinka toužíci po ženichovi získala toho největšího fešáka, maskujícího shnilé jablko v sobě. V souvislosti s knihou si vždy vybavím Ivu Janžurou a Petra Čepka na procházce po náměstí. Tento film považuji za velmi zdařilou adaptaci.
Knihu jsem neměla k četbě jako povinnou literaturu, ale říkala jsem si, že bych měla vědět o čem příběh je. Volba byla jasná, nejsem filmový typ, tak jsem si koupila knihu a dala se do čtení. Byla jsem mile překvapena. Děj byl napínavý a zvlášť mě zaujalo podrobné vykreslení psychologie postav. Obdivovala jsem i litovala Štěpku Kiliánovou. To byla tak neskutečně laskavá, až naivní postava! A tak moc se jí nedařilo, ale byla silná a obětavá. Na konci jsem si oddechla, snad konečně měla klid a nemusela se už tolik trápit.
Petrolejové lampy to je psychologický román z přelomu 19 tého a 20 tého století, odehrává se v Jilemnici, v autorově rodišti. Pojednává o maloměšťanské dívce Štěpánce Kyliánové, která touží po manželovi. Osud ji přihraje do cesty důstojníka c.k a tragédie je na světě.. Kniha se mi četla velmi dobře, neměla nudná místa, s dívkou jsem velmi souzněla. Chápala jsem ji. Knihu velice doporučuji, má co říci
Děj psychologického románu se odehrává na přelomu 19. a 20. století na malém městě/Jilemnice/. Hlavní hrdinka Štěpánka Kylianová, neprovdaná marně bojuje s nepřízní osud, s maloměšťáctvím, šosáctvím. Osud ji do cesty přivede fešného oficíra a tragedie je na světě. Postavy této knihy jsou velice dobře prokresleny, kniha se mi četla dobře, žádná hluchá místa. Cítila jsem se Štěpánkou, chápala jsem její pocity, knihu doporučuji
Po hodně dlouhé době, se mi do rukou dostala kniha. V dnešní době plné spěchu a internetu na knihu není příliš času. Ale jsem velmi ráda že si ke mně Petrolejové lampy našli cestu a já jsem si díky nim opět našla cestu ke čtení. Tato kniha mne dostala, zpočátku jsem se trochu ztrácela, ale to jak jsou popsány postavy, prostředí a situace mne nutilo číst dál a dál. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Byla skvělá. To samé bohužel nelze říci o filmu, který jsem viděla až po přečtení. Opět se mi potvrdilo, že film se dobré knize nikdy nemůže vyrovnat.
V poslední době jsem si naši českou tvorbu opravdu oblíbila, a tohle patří mezi ta nejlepší díla, která se právem nazývají klasikou. Opravdu moc se mi to líbilo, a prožívala jsem to od začátku do konce. Hlavní postava byla velmi sympatická (i když si to možná myslím jako jediná :D), já jsem jí fandila a bylo mi jí líto. Spolu s ní jsem prožívala její starosti a trápení, a hledala štěstí. Život ji vůbec nešetřil. Naše ústřední postava se však jen tak nevzdává.
Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka je jedno z nejlepších českých děl. Jedná se o psychologický román, ve kterém je hlavní postavou Štěpka Kiliánová - silná, hrdá ale lehce naivní žena. Sledujeme od dětství až po dospělost její příběh a to, jak se vypořádává se svou osobností a jak se snaží najít štěstí. Neuvěřitelné je, jak autor popsal postavy. Absolutně přirozeně, naturalisticky, bez zábran...prostě takové, jaké jsou. I film za to stojí, herci odvedli perfektní výkon.
Úžasné psychologické drama. Hlavní postava, ne příliš pohledná Štěpa, si marně hledá ženicha. Nakonec se provdá za svého bratrance, ale s ním ji rozhodně nečeká snadný život. Přesto dál zoufale touží po štěstí a spokojeném žití. Na knize je výjimečná především hlavní postava. Tak trochu jiná, výstřední hrdinka. Přímá, ale přesto velmi něžná a citlivá. Jeden z nejlepších psychologických románů, které jsem kdy četla.
Asi bych byla šílená, muset to číst jako povinnou četbu. Chvílemi jsem měla pocit, že co den Štěpčina života, je i můj den četby o něm. Zoufale se to táhlo. Ale s přibývajícími stránkami má čtenář pocit, že zná jednoho každého jilemnického občana, ba co víc, že ho zná velmi dobře. Tak dokonale jsou všichni představeni a popsáni. Samotný děj, ač lehce předvídatelný, je vlastně dokonalé psychologické pojednání. Navíc mě bavilo číst o místech, která poměrně dobře znám. Myslím, že po čase bych si docela se zájmem přečetla nějakou další Havlíčkovu knihu.
Příběh knihy Petrolejové lampy, spisovatele Jaroslava Havlíčka, se ke mě dostal nejprve po shlédnutí legendárního filmu. Následně jsem při četbě knihy zjistil, že to není snadné čtení, ale velice poutavé čtení. Havlíček je velmi dobrý vypravěč a hlavní hrdinku Štepku popisuje velice zevrubně ve všech jejích velice nelehkých osudech. Kniha mě velmi zaujala, myslím že ji mohu rozhodně doporučit, i když to opravdu není snadné čtení.
Tato autorova knížka se mi příliš dobře nečetla, alespoň na začátku to byl trochu oříšek, nebavilo mě to, ale vydržela jsem a postupně se začetla a nelitovala. Knížka je silná především svým obsahem, ten skvěle zachycuje i film, který poskytl i fotografii na obálku knihy. Osudy Štěpy, která není hezká navenek, ale uvnitř ano, byly truchlivé. Mockrát jsem hledala aspoň kousek naděje pro hlavní postavu, ale autor byl bohužel neúprosný. Snad až na závěr…
8/04/2021
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Poštovné ZDARMA pro všechno zboží!
Alkohol mohou nakupovat pouze osoby starší 18 let.
Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu
Levná doprava doslova za pár kaček
Spokojení zákazníci známka kvality
Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy
Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
Musím ale podotknout, že román se naprosto liší obsahově od ostátních z téhož žánru, takže pokud se chystáte se tohle dílo přečíst - určitě neváhejte.
Hlavní postavy:
Štěpka – dcera stavitele Kiliána, ústřední postava, energická, učenlivá, pracovitá, mladá, naivní, nehezká, výstřední, bezprostřední
Pavel – mladší bratranec, následně manžel, v dětství: hodný, milý, inteligentní, poté: chtivý, vypočítavý, namyšlený.
Na knize je výjimečná především hlavní postava. Tak trochu jiná, výstřední hrdinka. Přímá, ale přesto velmi něžná a citlivá. Jeden z nejlepších psychologických románů, které jsem kdy četla.
Chvílemi jsem měla pocit, že co den Štěpčina života, je i můj den četby o něm. Zoufale se to táhlo. Ale s přibývajícími stránkami má čtenář pocit, že zná jednoho každého jilemnického občana, ba co víc, že ho zná velmi dobře. Tak dokonale jsou všichni představeni a popsáni. Samotný děj, ač lehce předvídatelný, je vlastně dokonalé psychologické pojednání.
Navíc mě bavilo číst o místech, která poměrně dobře znám. Myslím, že po čase bych si docela se zájmem přečetla nějakou další Havlíčkovu knihu.