O existenci spisovatele jmenem Gide jsem se dozvěděla na konci roku 1953 při hodinách češtiny v prvním ročníku na hospodářské škole (nyní obchodní akademie) v Praze, Dušní ulice. Probíralo se dílo spisovatele S. K. Neumanna a pan profesor Hlinovský nám tehdy řekl, že ve Francii vyšla kniha Návrat ze SSSR, a - doslova - "S. K. Neumann, ač nikdy v Sovětském svazu nebyl, napsal knihu "Anti-Gide, neboli optimismus bez pověr a iluzí". Už tehdy jsem v necelých 15 letech pochopila její skrytý význam, snad jediná ze 40 žákyň, a po necelých 70 letech jsem si ji mohla přečíst. Ač staré, je to mistrovské dílo i v tom smyslu, že hluboké myšlenky lze vyjádřit i bez komplikovaných formulací, na kterých si zakládají dnešní autoři, kteří jako by jimi chtěli dodat svému dílu na větší důležitosti, než ve skutečnosti má. A pokud jde o obsah, chápu tehdejší rozčarování těch, kteří - stejně jako Gide - vzhlíželi k SSSR jako k zemi, kde se - hrubě řečeno - buduje společnost bez třídních rozdílů, a představuji si, jak by asi tato kniha vypadala, kdyby znal jazyk a nebyl odkázán na překladatele. Knihu Anti-Gide shánět nebudu, stačí mi recenze... schovat popis