S první polovinou jsem se trošku trápil. S Hamiltonem jsem se tady setkal poprvé (ono taky nebylo zatím kdy, kdybych nechtěl držet posloupnost ságy Úsvitu noci), takže mě docela překvapilo, s čím se setkávám. Jelikož jsem přečetl téměř polovinu děl od Simmonse, tak jsem byl rád, že jsem našel kvalitní space operu, za kterou je Úsvit noci považován. Simmonse jsem zbožňoval. Byl to skvělý vypravěč s šíleným vesmírem a paralelama, u kterých jsem jihnul. Mezitím jsem přečetl jeden a půl dílu Temné věže od Kinga a to mě kupodivu tak moc nechytlo. Na to jaké jsou na to recenze, jsem byl trochu zklamaný. Každopádně je King i přes to všechno považován za jednoho z největších spisovatelů a hlavně vypravěčů dnešní doby. Podle mě (po dvou dílech od Hamiltona) se podle mě může jít King zahrabat. Nebo ne přímo zahrabat, ale na to, že byl Úsvit noci napsán vlastně podle pár povídek, které jsou spřízněny hlavně Spřízněností, je to prostě masakr. Ale jak říkám, na začátku recenze. Hamilton napsal první polovinu Zjevení chaoticky. Aspoň mi to tak připadalo. Seznamujeme se postupně s příběhy hlavních postav, které nás provází nejspíše celou ságou. Ke každému si člověk vytvoří vlastní citovou vazbu a po dočtení Zjevení je prostě nutnost si přečíst Expanzi. To vám prostě nedá! schovat popis