Kdo zdědí novou Zemi?
Poslední zbytky lidstva opouštějí umírající Zemi a zoufale hledají nový domov. Vydávají se na cestu podle starých hvězdných map svých předků a nalézají největší poklad minulosti terraformovanou planetu připravenou pro lidský život.
Ale v tomto novém Edenu není vše úplně v...
číst celé
Kdo zdědí novou Zemi?
Poslední zbytky lidstva opouštějí umírající Zemi a zoufale hledají nový domov. Vydávají se na cestu podle starých hvězdných map svých předků a nalézají největší poklad minulosti terraformovanou planetu připravenou pro lidský život.
Ale v tomto novém Edenu není vše úplně v pořádku. Planeta nečeká na lidstvo prázdná a čistá. Její noví vládcové ji z bezpečného přístavu proměnili na nejhorší můru lidstva. Blíží se nevyhnutelný střet dvou civilizací a stejně nevyhnutelný boj o přežití. Osud lidstva je na vážkách. Kdo je skutečným dědicem nové Země?
schovat popis
Na to, jakým časovým údaj příběh proplouvá, začíná velmi ztěžka. Skoro jako kdyby se hudební Petr Čajkovskij teprve zacvičoval a všechno své dílo nacpal do devíti vět, které zdánlivě nemají konce. Pak došlo k uklidnění, poznání a.... úplně zbytečnému návratu. Už tento aspekt mi hlava nebrala. Čekal jsem Space operu s několika zvraty ale dostal jsem jen směs zmatených probuzení, nedokončených časových údajů a příběh plný zmatku.
Nejlepší sci-fi, jaké jsem četl! Je to opravdu skvělá kniha. Poutavá, zajímavá, s nečekaným koncem a nutí k zamyšlení. Kniha má dvě dějové linie: lidi a pavouky. Pavouci jsou rozhodně zajímavější. Sledujeme jejich postupný vývoj. Od drobných predátorů, přes průzkumné výpravy do dalekých krajů, přes válku s mravenci až po snahy pavoučích samečků o emancipaci. Velmi zajímavý pohled na to, jak by se mohl vyvíjet nějaký jiný inteligentní druh na jiné planetě. A oni se nakonec vyvinuli v něco lepšího, než jsme my. A nakonec udělali lepšími i nás.
Něco ve mně vzbuzuje divokou závrať, za kterou může výhradně tato kniha.
Letos vyšlo několik skvělých SF titulů, o kterých bych přísahal, že patří na seznam Hugo, a tohle je další z nich. Aurora od Kima Stanleyho Robinsona byla jednou z nich, stejně jako Knihovna na hoře Char od Scotta Hawkinse, ale kdybych měl rozebrat jednotlivé zásluhy každého z nich, možná bych skončil u toho, že si to tenhle zaslouží nejvíc. Co se týče čisté SF, dosahuje vrcholů, co se týče nápadů, zapamatovatelných postav, zkoumání a poselství, i když to poselství rozhodně není zřejmé až do konce.
Mě se kniha Adriana Tchaikovskeho hodně líbila. Už předtím jsem od něj četla pár povídek a připadaly mi hodně dobré. Je to klasická a kvalitní sci-fi. Napínavé, nápadité. Zaujal mě postupný a zajímavý vývoj mimozemské rasy. Dobře se to čte . Hodně jsem slyšela o jiné jeho knize Psí vojáci, což by měla být military sci-fi a rozhodně si ji přečtu. Autor je velmi dobrý vypravěč, stojí za to si tuhle knížku přečíst.
Tato kniha není špatná, i když jsem rozhodně četl lepší. Nicméně, ji mohu doporučit. Mohla by se líbit už klukům ve věku okolo 14 let. Nejde o brak a jde o dobré čtení do vlaku, na prázdniny, na víkend. Nejde o nic složitého. Kniha se dobře čte. Autor ji dobře promyslel. Pokud tedy hledáte nějakou knihu jako dárek pro mladého čtenáře, mohu vám ji doporučit. Rozhodně za přečtení stojí. Tak to s ní zkuste.
Tato kniha byla pro mě něčím, co jsem tu na knižním trhu ještě nidky neviděl, bylo to něco, co mě tak moc neuvěřilteně, zaujalo a když jsem ho spatřil tady v řesku a to v místním knihkupectví,, tak jsem si ji musel ihne dkoupit, a ihned jsem se dal do čtení, ačkoli mne to velcie zaujalo a tak tak jí musím velmi kladně hodnotit, a věžím, že tato kniha si najde valstní čtenáře a že jich najde opravdu vlastní.
Pořád se nemohu zbavit dojmu, že z toho mohla být výborná novela, a ne „pouze“ chvalitebný román. Nic to však neubírá na síle autorova sdělení, ani na faktu, že tohle samostatné dílko by neměl minout žádný fanoušek klasické science fiction. Obsahově přistupují Děti času k zápletce ze široka, tak aby jednotlivé peripetie logicky vedly hrdiny tam, kam je třeba. Každá z kapitol je proto dílčím kouskem sám o sobě, mířící s jasným cílem k famóznímu finále. Řemeslně moc pěkná a čistá práce. Co se přitom Adrianu Tchaikovskému upřít nedá, je jeho neodbytná láska ke členovcům. On s nimi prostě nedá pokoj. Ovšem na rozdíl od jeho fantasy série Stíny vědoucích, tady jsou strany konfliktu rozestavěny maličko jinak, avšak neméně originálně. A tak dle očekávání spisovatel nejvíc exceluje v momentech, kdy dojde na popisy života mimozemské kultury, vytvořené za nepředstavitelných podmínek. V tomhle ohledu mi to hodně připomnělo knihu Vernora Vingeho Oheň nad Hlubinou, jen notně exotičtější a divočejší.
Recenze
Kniha má dvě dějové linie: lidi a pavouky. Pavouci jsou rozhodně zajímavější. Sledujeme jejich postupný vývoj. Od drobných predátorů, přes průzkumné výpravy do dalekých krajů, přes válku s mravenci až po snahy pavoučích samečků o emancipaci. Velmi zajímavý pohled na to, jak by se mohl vyvíjet nějaký jiný inteligentní druh na jiné planetě.
A oni se nakonec vyvinuli v něco lepšího, než jsme my. A nakonec udělali lepšími i nás.
Letos vyšlo několik skvělých SF titulů, o kterých bych přísahal, že patří na seznam Hugo, a tohle je další z nich. Aurora od Kima Stanleyho Robinsona byla jednou z nich, stejně jako Knihovna na hoře Char od Scotta Hawkinse, ale kdybych měl rozebrat jednotlivé zásluhy každého z nich, možná bych skončil u toho, že si to tenhle zaslouží nejvíc. Co se týče čisté SF, dosahuje vrcholů, co se týče nápadů, zapamatovatelných postav, zkoumání a poselství, i když to poselství rozhodně není zřejmé až do konce.
Obsahově přistupují Děti času k zápletce ze široka, tak aby jednotlivé peripetie logicky vedly hrdiny tam, kam je třeba. Každá z kapitol je proto dílčím kouskem sám o sobě, mířící s jasným cílem k famóznímu finále. Řemeslně moc pěkná a čistá práce. Co se přitom Adrianu Tchaikovskému upřít nedá, je jeho neodbytná láska ke členovcům. On s nimi prostě nedá pokoj. Ovšem na rozdíl od jeho fantasy série Stíny vědoucích, tady jsou strany konfliktu rozestavěny maličko jinak, avšak neméně originálně. A tak dle očekávání spisovatel nejvíc exceluje v momentech, kdy dojde na popisy života mimozemské kultury, vytvořené za nepředstavitelných podmínek. V tomhle ohledu mi to hodně připomnělo knihu Vernora Vingeho Oheň nad Hlubinou, jen notně exotičtější a divočejší.