Recenze Píseň jedovatého stromu

Píše se rok 1960 a v afrických zemích to vře. Vesnička Kilanga skrytá v hloubi konžské džungle působí poklidně, než život její opuštěné misie rozvíří příjezd amerického kazatele Nathana s celou rodinou. Má tady působit jeden rok a jeho předsevzetím je zasadit mezi místními semínka víry. Své pravdy se však drží tak zarytě, že si s vesničany neporozumí, a nejen to: nedokáže si udržet cestu ani k dospívajícím členům vlastní rodiny. Postupně vychází najevo, že pod pokornou poslušností jeho manželky a čtyř dcer probublává vůči despotické hlavě rodiny hněv stejně silně, jako se Afričané vzpírají proti evropské nadvládě. Ve vyprávění, jež se uzavírá až po roce 1990, se prolínají hlasy pěti ženských protagonistek: každá je jiná a k tragickému příběhu vlastní rodiny zaujímá odlišný postoj – avšak navzdory zásadním rozdílům váže ženy pouto vzájemnosti, jež je silnější než tlak dramatických okolností. Barvitý příběh plný humoru i bolesti, v němž do života obyčejných lidí krutě zasáhne válka a jejím prostřednictvím též špinavá politická hra, vyvolává údiv nad nádherou i nemilosrdnou tvrdostí africké přírody. Stejně intenzivně z příběhu probleskuje úžas z kulturního a jazykového bohatství obou civilizací, jejichž členům je přesto odepřeno vzájemné porozumění. schovat popis