Proces s osvětimskými vrahy, esesáky a jejich přisluhovači, svědkové, kteří hrůzy lágru přežili vypovídající u soudu – to vše tvoří osu románového zpracování tohoto tématu. Eva, tlumočnice z polštiny, se nečekaně stává nejen překladatelkou, ale je přímo vtažena do osudů mnoha svědků. Jejich příběhy, jejich vzpomínky na kruté chvíle v osvětimském pekle ji hluboce zasáhnou. Postupně si začíná vybavovat obrázky ze svého válečného dětství. K čemu dospěje, nechci prozrazovat, aby čtenář nepřišel o hluboký umělecký zážitek. Snad jen to, že proti jejímu tlumočení u soudu protestuje její snoubenec, ale hlavně, z jiných důvodů, její rodiče, kteří po válce provozují hostinec Německý dům. Proč? Co se za tím skrývá? Jak se vyrovnávají němečtí občané s pozůstatky války? Jsou vini všichni nebo jen někteří? Proč odmítá Evu ostříhat dohola varšavský holič? Jak se projevuje její sestra, která pracuje na novorozeneckém oddělení už po válce? Zajímavou postavou je David, kanadský Žid. Tisk mlčí o hrůzách, kteří páchali Evini němečtí spoluobčané za války. Mlčí všichni, i její rodiče. Mohou se Němci vyrovnat se svou minulostí? Román je jakýmsi průnikem do myslí německého národa. Je někdy těžké být člověkem, říká jedna z románových postav. A právě tato věta, myslím vystihuje rozporuplné pocity, které prožívá nejen Eva. Mistrovské dílo, velmi čtivé, hrůzně nádherné, kompozičně i stylisticky na vysoké úrovni. Už zpracování osvětimské kauzy tímto způsobem si zasluhuje více než pět hvězdiček. schovat popis