Po přečtení knižní prvotiny této autorky, Sestrám by se milenci krást neměli, jsem se na Ženicha na zabití hodně těšila. Už jen svou obálkou působí kniha moc pěkně a člověk se nemůže dočkat až se do ní pustí. Knížku se svatební tematikou jsem zatím nečetla, takže jsem byla opravdu zvědavá, jak se mi tento příběh bude líbit. Ale už od první strany jsem věděla, že to bude dobrý a hlavně vtipný příběh.
Pippa a Nick byli ze začátku popsáni jako idylický pár, který se akorát nemá v plánu vzít. Jakmile ale došlo na plánování jejich svatby, začaly vycházet najevo i nedostatky, které jejich vztah vlastně měl a člověk si pak říkal, jestli si svatbou jen neuškodili.
Ale co jejich vztahu asi nejvíce škodilo, byla Nickova matka. Když přišla na scénu, opravdu jsem doufala, že ji někdo v knize pořádně seřve! Úplně jsem si přitom vzpomněla na podobný film, kde se tchýně snažila vyštvat přítelkyni jejího syna a byla schopná k tomu použít vše. Ano, tak takhle podobně se chovala „tchýně“ v našem příběhu.
Co se týče hlavních hrdinů, tak měli své mouchy oba dva. Pippa si vše nechávala sama pro sebe a nikomu neříkala, že s něčím není spokojená, nebo že ze svatby úplně vyšiluje. Za to Nick byl sice ze svatby nadšený, ale nechával svou matku skoro o všem rozhodovat.
A u Bethany jsem už vážně nevěděla, jestli si ze mě autorka dělá srandu a snaží se ze svatby Pippy a Nicka udělat rozchod Pippy a Nicka! :D A ke konci jsem už nevěděla, co mám od další stránky očekávat!
Bylo to opravdu jedno překvapení za druhým!
Autorčin styl psaní se od její první knihy docela změnil. Psala více pasáží tak, aby se dostala do kontaktu se čtenářem, více popisovala detaily prostředí i postav a celkově vše více rozepisovala. Mně tento styl sedl a čtení této knížky mě bavilo. V mnoha případech a životních situacích, ať už našich hrdinů, nebo jejich přátel, vycházela autorka z reálného života a to podle mě hodně čtenářů ocení. Byla jak sám život – někdy nadlehčeně veselá jindy těžce smutná. Dalo by se říct, že asi od půlky byl příběh jako taková horská dráha.
Pokud máte rádi příběhy ze života, které nejsou zbytečně negativní, ale ani přehršele pozitivní, Sophie Ranld je určitě spisovatelka pro vás a její dílo Ženich na zabití jakbysmet.
Recenze
Do čtení jsem se musela vyloženě nutit, kapitoly se mi zdály zbytečně natáhnuté a chování hlavních hrdinů bylo vyhnáno do zbytečných extrémů.
Abych knihu pouze nehanila, což ani nemám v plánu, musím zmínit fakt, že s přivřenýma očima by se dalo říci, že je příběh tak trochu ze života. Ono, kdo z nás nezná tchyni, která do všeho strká nos, kdo kolem nás nemá kamarádku, které holčičí věci typu svatba a nakupování, nic neříkají.
V podstatě se jedná o knihu u které si odpočinete, místy se pobavíte a chvílemi budete šokováni. Osobně jsem v knize očekávala více humorných situací a i když jsem si moc přála, aby se mi kniha líbila, tak mě osobně moc nezaujala.
Pippa a Nick byli ze začátku popsáni jako idylický pár, který se akorát nemá v plánu vzít. Jakmile ale došlo na plánování jejich svatby, začaly vycházet najevo i nedostatky, které jejich vztah vlastně měl a člověk si pak říkal, jestli si svatbou jen neuškodili.
Ale co jejich vztahu asi nejvíce škodilo, byla Nickova matka. Když přišla na scénu, opravdu jsem doufala, že ji někdo v knize pořádně seřve! Úplně jsem si přitom vzpomněla na podobný film, kde se tchýně snažila vyštvat přítelkyni jejího syna a byla schopná k tomu použít vše. Ano, tak takhle podobně se chovala „tchýně“ v našem příběhu.
Co se týče hlavních hrdinů, tak měli své mouchy oba dva. Pippa si vše nechávala sama pro sebe a nikomu neříkala, že s něčím není spokojená, nebo že ze svatby úplně vyšiluje. Za to Nick byl sice ze svatby nadšený, ale nechával svou matku skoro o všem rozhodovat.
A u Bethany jsem už vážně nevěděla, jestli si ze mě autorka dělá srandu a snaží se ze svatby Pippy a Nicka udělat rozchod Pippy a Nicka! :D A ke konci jsem už nevěděla, co mám od další stránky očekávat!
Bylo to opravdu jedno překvapení za druhým!
Autorčin styl psaní se od její první knihy docela změnil. Psala více pasáží tak, aby se dostala do kontaktu se čtenářem, více popisovala detaily prostředí i postav a celkově vše více rozepisovala. Mně tento styl sedl a čtení této knížky mě bavilo. V mnoha případech a životních situacích, ať už našich hrdinů, nebo jejich přátel, vycházela autorka z reálného života a to podle mě hodně čtenářů ocení. Byla jak sám život – někdy nadlehčeně veselá jindy těžce smutná. Dalo by se říct, že asi od půlky byl příběh jako taková horská dráha.
Pokud máte rádi příběhy ze života, které nejsou zbytečně negativní, ale ani přehršele pozitivní, Sophie Ranld je určitě spisovatelka pro vás a její dílo Ženich na zabití jakbysmet.