Recenze Pan Gwyn

Jasper Gwyn, úspěšný spisovatel, uveřejní v novinách článek, kde vyjmenuje padesát dva věcí, které už nemíní nikdy dělat. Poslední v pořadí je psaní. Namísto toho chce dělat kopírovače. Nechce však kopírovat spisy, ale lidi. Na jedné výstavě si uvědomí, že portrét se dá namalovat i tak, že model nepozorujeme, ale pochopíme. Začne psát portréty a brzy je jasné, že se najdou zájemci, kteří mu ochotně zaplatí za pár stran textu. Tak jako všichni umělci i on nakonec podlehne a zhotoví to, co ho láká nejvíce – autoportrét, který pod pseudonymem uveřejní. Když se však o jeho činnosti začne psát v novinách, Gwyn se rozhodne všeho nechat a ztratí se. Alessandro Baricco zvolil poutavé schéma záhady a jejího postupného odhalování, které vrhá světlo i na vzájemný vztah reality a fikce, autora a jeho díla a položil si otázku, v čem spočívá smysl a poctivost umělecké tvorby. schovat popis