Guláš pro Masaryka je zčásti fiktivní rodinnou kronikou vyhlášené hostinské z jihomoravských Židlochovic, která skutečně vařila guláš pro prezidenta T. G. Masaryka.
Kuchařka Poldinka je ale jen jednou z těch obyčejných ženských, které dokáží své blízké pokaždé chránit tím nejprostším způsobem – i uprostřed nejhorší válečné bídy, za epidemií a požárů postaví na stůl mísu s gulášem. A na pozadí této kroniky „bouří“ velké dějiny, probíhá národní obrození se svými spory, obě války, Osvětim.

V Blouzněních o Vlasti, o Divadle, O Republice a Lepších Zítřcích, které román prolínají, se autorka také kriticky dívá na nedotknutelné národní mýty a idoly naší novodobé historie.
Ptá se, jak jinak by se třeba naše dějiny vyvíjely, kdyby věc národního obrození nevzala za svou jakási kávová společnost básníků, kteří si národ vysnili jako literární postavu? Proč horliví vlastenci raději uvěřili padělkům, i když je před podvrženými Rukopisy varoval už sám Josef Dobrovský? A proč se celá desetiletí hádali nad Národním divadlem? Proč studenti uspořádali za hilsneriády štvanici na svého profesora T. G. Masaryka a titíž studenti ho pak nadšeně vítali jako Presidenta Osvoboditele? A zaplatil skutečně Masaryk z peněz, které byly určeny pro Čs. legie, atentát na Lenina? Byl Edvard Beneš agentem NKVD? Nebyl nakonec vznik samostatného Československa historickým omylem? A umíme se dnes, po sto letech, vyrovnat s tak provokativními otázkou?