Košík
zboží
(prázdné)
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku.
Když se...
číst celé
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku.
Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku.
Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.
schovat popis
- Nakladatel: Host
- Kód:
- Rok vydání: 2015
- Jazyk: Čeština
- Druh: Kniha
- Vazba: Taschenbuch
- Počet stran: 333
- Šířka balení: 12.6 cm
- Výška balení: 19.5 cm
- Hloubka balení: 2 cm
- Váha balení: 243 g
Recenze
Všechny věci a lidé v příběhu mají svá pevná místa. Ať už je to modrý Saab, modrý oblek, kocour bez ocasu, hák a zpřetrhnutý provaz nebo těhotná Iránka s mamelukem, vše je v dokonalé harmonii. Kniha se četla sama, perfektně napsaná a rozdělení do krátkých kapitol s výstižným název jen podtrhlo její skvělé zpracování.
"Šosé si Oveho všiml a mával na něj s panikou v očích. Volal na něj "seňór", jako vždycky, když spolu mluvili. Oveho napadlo, že to možná španělsky znamená Ove. Zrovna pečlivě si tu Sonjinu knížečku neprolistoval. Šosé ukazoval na auto a divoce přitom gestikuloval. Ove si strčil ruce do kapes a udržoval si patřičný odstup. Vyčkával."
Nevím, proč jsem knihu stále odkládala, možná proto, že ze všech stran na mě vyskakovaly nadšené recenze, spokojené komentáře a já měla strach, že budu zklamaná. Ovšem chyba! Zklamaná nejsem ani trochu a jsem překvapená, že opravdu vše, co jsem se o knize dočetla, je pravda.
Těm, kteří se k přečtení ještě nedostali, ji vřele doporučuji. Čte se snadno, vše odsýpá jak má a nudit se rozhodně nebudete.
Spoustu postav, vlastně všechny, si oblíbíte. A pak si možná řeknete, tak jako já, že mít sousedy, jaké má Ove, je k nezaplacení.
Příběh plný emocí, podpory a přátelství, lásky, ale také samoty a deprese, touhy po "svobodě" a po pořádku, přesně tohle se ukrývá v knize s názvem Muž jménem Ove.
A já vám ji vřele doporučuji! :)
Příběh o devětapadesátiletém staříkovi je naučný, smutný i veselý zároveň. Číst o tom, jak si starý děda, který nerozumí a nemá rád novodobé technologie, kupuje Ipad je neuvěřitelně vtipné a vážně se nejde u toho netlemit. Knížka vám ale umožní být i součástí zrodu jedné velké rodiny, provede vás těžkým a zároveň krásným Oveho životem a dá vám spoustu moudrých rad do života. A pokud se na knížku chystáte, připravte si kapesníky.
Ze začátku jsem si sice říkala, co na téhle knize všichni vidí, ale postupem knihy jsem to pochopila. Několikrát jsem se dokonce dojala i v městské dopravě předevšema, nešlo to jinak. Několikrát mě to dokázalo rozesmát dokonce i nahlas, což jsem myslela, že u knihy snad ani nejde. Ove je velice netradiční hlavní hrdina, který vás na začátku bude asi štvát, ale postupem času si ho oblíbite :-) doporučuji!
Ove je pro mě taková postava, které neskutečně fandíte a doufáte, že to dobře dopadne. Autor se nebál a nastrkal tam dost protikladů, vtipných okamžiků, ale i smutných. Knihu jsem sice nečetla jedním dechem, ale i tak se mi moc líbila.
Frederika Backmana považuji za spisovatele jedné knihy.
Tohle je takový rodinný termínus technikus. Takových spisovatelů je víc. Klasickým případem je Jerome Klapka Jerome. Jeho prvotina Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) jsou … to se vlastně nedá napsat čím jsou. Najdete tam všechno: přátele, mládí, humor, krásu. Otevřete kdekoliv a může se číst. Nejsou to dlouhé příběhy, vlastně to nejsou žádné příběhy. Je to život, jak by vypadal, kdyby nebylo depresí, pachtění a dalších k životu „potřebných“ věcí. Tam měl skončit. Ale kdo by se mu divil, že neskončil. Nadrásal ještě snad pět knih o výletech přátel do Evropy, na kole a nebo třeba o rodině. Už to prostě není ono. Ani to nečtěte, tak skvělý autor si to nezaslouží, abyste si o něm takhle zkazili názor.
Stejnými autory jsou třeba namátkou Vladimír Páral a jeho prvotina Mladý muž a bílá velryba nebo E.M. Remarque s Na západní frontě klid. Chápu je, kdo by se nechtěl rovnat třeba G.P.Woodehousovi nebo Agátě Christie (ostatní klasici prominou).
Nikdo jim neřekne – vyprdni se na to, už to prostě není tak dobré. Majíce pocit, že narazili na něco, něco co zaujme, dál téma těží. Jenže není možné použít tutéž formu a jen měnit obsah podle nějakého osvědčeného schématu. Je třeba zaplatit daň – už je to prostě blbé.
Fredrick použil směs, která by se jako moderní snad ani nedala namíchat lépe. Chlapský hrdina, co nedokáže projevovat city a po smrti manželky je neschopen přežít ve světě, kterému nerozumí a který rozhodně nechce rozumět jemu. On ví, co se má a jaká jsou pravidla. Jeho svět je pevný řád a vztah. Jeho slovo je jako skála.
Kolem něj nakupil spoustu exotů. Teplýho kluka, co si neví co počít se svojí jinakostí, nešikovného Švéda s těhotnou manželkou z Persie, která miluje sociální komunikaci, tlustýho programátora a podobně. Prostě jakoby chtěl si pojistit, že kniha vyjde, zvlášť v téhle podivné době plné pozitivních diskriminací. Snad jen transsexuál nebo alespoň sexuálně nevyhraněná osobnost tam chybí.
Oweho nemůžete mít rádi. Na začátku. Ten člověk se o to ani neprosí, je v ulitě a stejně jako svět nemá soucit s ním, on nesoucítí se světem. Ale to všechno je jen v prvním obraném kruhu. Pokud ho poznáte, pochopíte, proč ho manželka milovala a nakonec ho budete milovat i vy.
Jen už nečtěte nic jiného. Já, jako obvykle jsem přečetl vše. Ostatní bylo stejné kopyto, jen ta poslední, kterou jsem právě dočetl, byla jiná (A každé ráno je cesta domů delší a delší). Osobní, vzpomínka na dědečka, psal ji jako pomoc pro lidi postižené Alzhaimerem. To je i můj osobní démon. Tak zemřely asi obě moje babičky. Já byl tak mladý a hloupý, že jsem ani nezaznamenal to jejich pozvolné odcházení. Snad jako způsob splátky jsem pak pomáhal podobně postiženým lidem po celou dobu, co jsem žil v Sydney. Třeba jen jednou, dvakrát týdně. A bylo to peklo.
Na vysoké škole je plno exotů. Milovníka literatury, sci-fi povídek jsem poznal v jednom z nich. Dávali jsme si číst oblíbené a Mirek přinesl nesehnatelnou antologii povídek z edice Karavana – možná znáte: na novinovém papíře, velký formát, extrémně levné. Vlastně to byl tlustej časopis, co stával 7 korun. No a tam byla Keyesova povídka Růže pro Algernon. Přečetl jsem si ji a věděl jsem, že ji nikdy nevrátím. Míra Pávů ji ani neurgoval, mám ji doteď, i když už vyšla i v jiných knihách.
Promiň mě to Mirku, je to krádež, která mrzí, ale snad je společensky omluvitelná. Máš to u mě.
Ten vzestup a pád Charlieho Gordona, to je nádherné a … a strašidelné. Kdo tuhle povídku odloží nedočtenou, ať se vysere na krásnou literaturu jako celek.
A každý z nás potřebuje svého Oweho. Někoho, kdo nám nevynadá, když něco uděláme špatně, jen jde a předělá to, protože se to tak má. Udělá vše jak se patří a rozhodně si s ním nepopovídáte, i když se hodně snažíte. Tomu mému říkám Stano.
Toto jsem vážně nečekala. Fredrik Backman mě překvapil, dojal, rozněžnil, rozesmál. Byl to miloučký příběh, který si upoutal veškerou mou pozornost navzdory tomu, jak jednoduše byl napsán.
Doporučuji!
Takový elán jsem nezažila už dlouho - opravdové nadšení jen pomocí písmen. Je tolik důvodů, proč si tuhle knihu přečíst 👌🏻
Autor píše stylem, kdy mu každé písnemko hltáte ze stránek. Tohle prostě stojí za to si knihu přečíst.
Osamělý a málomluvný morous ztrpčující život okolí je vlivem různých okolností nucen zahodit stále plánovanou oprátku a začít zase žít. Děj je zábavný, o zápletky není nouze a vyplyne z něj, že člověk nikdy neví, co ho čeká. Rozhodně doporučuji balíček kapesníků mít u sebe.
Ove postupem času pochopí, že nic není jen černobílé a my se stáváme svědky jeho velmi pozvolné proměny.
Kniha je napsána s takovou lehkostí, že jsem opravdu obracela stránku za stránkou a než jsem se nadála, byla jsem na konci.
Fredrik Backman stvořil naprosto úžasný román do kterého se musí snad každý zamilovat. Já jsem s Ovem strávila jedno báječné odpoledne, a dal mi vše co mohl - smutek střídal smích a i slzička ukápla.
Muž jménem Ove se stal mou oblíbenou knihou, kterou si s radostí přečtu znovu a určitě doporučuji i ostatním, kteří se ke knize ještě nedostali.
Do ochranné ulity nesnesitelně protivného pedantského staříka se s nekonečnou vřelostí "nabourá" nová sousedka. A se starým Ovem se začnou dít věci. A nejen s ním. Každý má totiž něco pod povrchem.
V kategorii "kniha na pláž nebo do vlaku" těžko najde konkurenci. Nehraje si na nic víc a žánr naplňuje více než vrchovatě. Díky za to.
Knížka se mi četla velmi dobře, i když musím říct, že první polovina mě bavila mnohem víc než ta druhá, proto "jen" 4 hvězdičky.
Když holčičky od Parvenah mu říkali dědečku a i na ní bylo vidět, jak ho má ráda i přes jeho mnohdy ubručenou náladu bylo prostě dokonalé. Moc hezká kniha, kterou mohu s klidným srdcem doporučit.