Tato útlounká knížka mě na první pohled zaujala svou nádhernou obálkou. To Jota rozhodně umí. Příběh je krásný, hluboký a plný citu. Jen by si zasloužil více rozpracovat a natáhnout tak knihu o několik dalších desítek stran. Rozhodně by mu to prospělo. Autorka píše nádherným, květnatým jazykem, musím říct, že jsem si vážně libovala a lahodilo to mému očku i duši. Zajímalo by mě toho mnohem více z Lídina života, než kolik mi toho kniha nabídla. Ale i tak jsem si čtení užila. Role dvou mladých děvčat mi sice přišla méně uvěřitelná, protože si neumím představit, jak dnešní holky tráví volné chvíle v domově seniorů, ale na druhou stranu, třeba i ty výjimky by se našly. Každopádně se mi příběh moc líbil a hlavně autorčin styl psaní mě hodně oslovil a pohladil.
Obálka této knihy se opravdu povedla, okamžitě přitáhne pozornost. V knize jsou dvě linie. První se týká Lízy (Lizuchy), která je v současnosti nemocná, a proto si už nevzpomíná na svou minulost. Druhá linie sleduje dvě současná patnáctiletá děvčata, která najdou herbář a pátrají po jeho majitelce. Linie Lízy byla zajímavá (Ukrajinka, která za války pracovala v Říši a tam se seznámila s Čechem, do něhož se zamilovala). Je škoda, že tato linie nebyla ještě více rozvinuta, čtenář by se určitě rád dozvěděl více informací o Lízině životě v naší zemi po válce. Linie děvčat mě nezaujala a myslím si, že by bylo lépe, kdyby kniha byla pouze o Líze.
Recenze