Recenze Spoušť

Spoušť
Dvanáct zdánlivě nesouvisejících příběhů obyvatel současných velkoměst a jejich předměstí. Dvanáct postav je jako v laboratorním pokusu infikováno různě silnou dávkou neuróz, obsesí, fobií a mánií. Jsou vystaveni matoucímu prostředí symbolických výhybek a bludných kořenů. Krev na oblečení a na... číst celé 

Recenze

2
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Recenze od han1cka
Ač nejsem příliš povídkova, povídky Sáry Vybiralove se mě něčím dotkly. Kniha se četla dobře, povídky jsou zajímavé, ideálne dlouhé na cestu městskou hromadnou dopravou. Autorka mě mile překvapila , neznala jsem ji. Do budoucna po knize řada znovu sáhnu a pokud Sára Vybiralova vydá něco dalšího podobného, ráda knihu koupím. Doporučuji i těm, kteří povídky příliš nečtou, ale rádi by dali šanci české autorce.
5/01/2018
Avatar uživatele
Recenze od shax
Tak nevím, je to někde mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. Takhle nerozhodný jsem nebyl od středy patnáctého března 2014, kdy jsem si nemohl vybrat vhodné video na PornHubu dobrých čtyřiačtyřicet minut.

Spoušť od Sáry Vybíralové, kterou grafickým designem opatřil šovinista, prasák a impotent Pecina jsem ze začátku hltal a ke konci se spíš už nudil. Asi jako když vám přinesou moc velkou porci špaget v restauraci. Nevím čím to bylo, ale myslím si, že chyba není u Vybíralové, spíš bych si tipl, že to je asi tím, že jsem prostě idiot. Pravdou je, že první povídky (cca do poloviny knihy) byly jaksi odlehčenější, volnější a dýchající, zatímco druhá polovina se potila a snažila se násilně o poetiku řádově většího levelu, než který je masturbující třicetiletý běloch s varlatama schopen unést. Zřejmě jsem měl počkat, až budu mít nějaké melancholické období (většinou se dostavuje ve čtyři ráno kdy jsem na hovna a nejde internet), takhle mi to jen připomnělo éterické mžitky, které jsem měl před očima s knihami Myškové a Dodové (to není negativum).

Dost ale negativního tónu, teď nějaké plusy: Spoušť rozhodně stojí za to přečíst už právě kvůli tomu jazyku balancujícímu na propasti mezi batikovaným snem a břitkou realitou. Některé pasáže byly doslova omračující: tuhle kompozicí, onde přímostí. Vybíralová taky krásně vlévá krev do žil české povídkové tvorbě svoji hravostí, viz povídka vyprávěná z dvou úhlů či povídka s vysvětlivkami. A v neposlední řadě je to taky kvůli tomu, že dobrá polovina povídek má kromě silného melancholického a subjektivního rozměru taky velmi štiplavou pointu.
15/05/2022