Kniha zahrnuje období od r. 1900 do r. 2010 v našich dějinách. Nejde však o podrobná historická fakta, ale o to, jak obyčejní venkovští lidé prožívají různé změny ve společnosti, jak reagují na změnu režimu v souvislosti se svou prací, majetkem apod. Autor ukazuje, jak lidé na vesnici pracovali na svých polích, věnovali se hospodářství a mnozí se o politiku ani nestarali. Příběh je jednoduchý. Synové dali svému otci slib, že se budou dál po jeho smrti starat o mlýn a že ho za žádných okolností nikomu nikdy nevydají. Svému závazku dostáli v době války, v padesátých letech za vlády komunistů, ale i po listopadu 1989. Nebylo to nikdy snadné. Užili si nátlaku ze strany představitelů MNV, StB, byli vězněni, mučeni, nasadili je na nejtěžší práce, zavřeli na psychiatrii, prohlásili je za nesvéprávné atd. Ale svůj boj až do posledních chvil svého života nevzdali. Setkáváme se zde i s dalšími zajímavými postavami, jako byla např. Marcelka, která se o ně ve stáří starala, sestry Boženka a Hanička, vnuk Vojta, farář Hřib s osudy podobnými jako měli bratři Karel a František. Čtenář získává díky jejich životním příběhům obraz vývoje a života naší společnosti po celých sto let. Zajímavé je proložení příběhů novinovými zprávami z oficiálního komunistického deníku Rudé právo. Zaujal mě také výběr veršů Nezvala, Mikuláška, Pilaře, Majakovského z jedné strany a z druhé strany výběr citátů z Písma. Snad nejvíc jsem se ztotožnil ze slovy Karla Čapka o tom, že se může mnoho změnit, ale lidé zůstávají stejní, kdo je slušný, byl slušný vždycky. Stejně tak to platí o věrnosti, myšlení atd. Myslím, že se M. Vaněčkovi podařilo mistrně zobrazit citově velmi silný životní příběh rodiny v jižních Čechách. Mlýn je podle mě, symbolem zodpovědnosti a symbolem víry ve svobodu.
Recenze
Popravdě jsem nevedela co uplne čekat, na knihu jsem narazila úplně náhodou a byla opravdu hodně moc silná. V minulém století se událo takových šílenství, že je příběh opravdu pestrý a šokující. Určite doporučují, je to napsané velmi čtivě, není to jenom o politice, to opravdu nene, příběh je velmi pestrý, hluboce lidsky a čtivý. S klidem bych ho dala gymnasistum jako povinnou četbu.
Kniha je napsaná nádherně, je čtivná a zajímavá. Další střípek do mozaiky složitých osudů, kterými lidé za nacismu a komunismu u nás procházeli. Vřele doporučuji!
Ale Vaněčkův Mlýn mě mile překvapil. Pročetla jsem spoustu komentářů a podepsala bych se především pod řádky, které napsali AltaMari, Tatrman, Lenka27, Foks a snimcibdim. Jednoduché a primitivní (pro někoho až příliš), žádný psychologický ponor (a pro někoho tudíž ploché postavy), taková trochu zajímavější - a místy drsnější, říkám já - učebnice poválečných dějin ČSSR.