zboží
(prázdné)
Přežít ještě neznamená žít.
„Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí...
číst celé
Přežít ještě neznamená žít.
„Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo.
Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou…
V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.
schovat popis
- Nakladatel: Host
- Kód:
- Rok vydání: 2019
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Vázaná
- Počet stran: 311
- Šířka balení: 13.8 cm
- Výška balení: 20.5 cm
- Hloubka balení: 2.8 cm
- Váha balení: 392 g
Recenze
Našla se, sláva Viktorii Hanišové, první autorce, která mě donutila zamyslet se nad českým knižním trhem!
Má velice hezký styl psaní, nechce se Vám pak ani knihu odložit, dokud nebudete vědět, jak to dopadne a co bude následovat, tohle jen tak každý autor napsat neumí (ani ti zahraniční).
Cením taky vážná témata, která kniha obsahuje, dává tím příběhu úplně jiný rozměr a přidává na hodnotě.
Jen tak mimochodem: může někdo nabídnout lepší typ obálek? Odpovím za Vás: ne, NEMŮŽE! Tyto čisté, obálky a jednoslovné názvy jsou dokonalé.
Doporučuji :D
Příběh vypráví o Elišce, která je svěřena do péče její tety po té, co její matka zabije jejího vlastního bratra a následně sama spáchá sebevraždu. Zajímavý příběh o mezilidských vztazích.
Příběh je silný, hodně vás rozesmutní. Zato vás do sebe zcela vtáhne...
Výborná záležitost, přečetla jsem ji téměř na jeden zátah, jak si mě získala. Pomalu, plíživě, silně psychologicky . Pro mě to byl především právě psychologický román, u kterého jsem očekávala jisté otevřené věci, včetně konce.. právě proto, aby čtenář mohl o knize více přemýšlet, domýšlet si, hádat, ptát se proč... takové knihy mám ráda. Knihy této autorky mají jedinečnou, hutnou atmosféru, jakési tíživé cosi. V dobrém slova smyslu. Rozhodně doporučuji pro náročnější čtenáře, kteří o knihách rádi přemýšlejí a nestačí jim příběh jako takový..
Elišce Součkové v devíti letech zabije její matka malého bratra Mikuláše a pak zavraždí i sama sebe. Eliška odchází bydlet k tetě, nikdo jí nic nevysvětlil a je jasné, že dřív nebo později po tom, co se stalo začne pátrat. Dospěje celkem bez úhony. Po maturitě teta, se kterou žila, zemře a Eliška dědí dům a je finančně zabezpečená natolik, aby mohla jít studovat vysokou školu. V této době začíná pátrat po příčinách a důvodech vraždy a sebevraždy její matky. Kontaktuje pár lidí, kteří byli před lety s případem spojení, od nikoho se ale nedozvídá nic kloudného a je dost zoufalá.
Po incidentu, kdy úplně zkolabuje vyčerpáním, těsně po napsání bakalářské práce, se rozhodne, že na minulost kašle a nebude se dál nechávat ovlivňovat. Vyhází všechny artefakty minulosti, zapomene, vdá se, má první dítě. Na mateřské má ale čas znovu začít přemýšlet o skutcích své matky. Když zjistí, že je po dalších 3 letech znovu těhotná, je z toho v úplném amoku. Zatají to manželovi a pokouší se o domácí potrat dost nechutnými způsoby. Chce zabít své nenarozené dítě dřív, než se narodí, protože se bojí, že by ho zabila potom. Manžel s tříletým synem od ní odejdou a ona chce skočit ze skály. Dokonce na tu skálu i vyšplhá. A víte co? Ona zase sešplhá dolů! A vrací se do opuštěného domu. A tím kniha končí. Žádný koloběh, žádné rozřešení, žádná smrt, žádné odpovědění otázek.
Přestože jsem si v Rekonstrukci nenašla své téma, příběh se mě dotkl velmi. Když jsem došla do stádia "ježiši, ach jo, proč?!", začala jsem se pomalu smiřovat s tím, že jsem psychopatka, která se v takovéhle literatuře vyžívá. Já nevím. Dělá mi dobře číst o utrpení druhých? Mám pak pocit, že můj vlastní život je jen slabý odvar? Vážím si po přečtení toho, co mám, více? Who knows.
A taky jsem přišla na to, co mi vadilo na Horákové - proč mi kniha připadala po povrchu klouzající. Tady v Rekonstrukci to bylo taky, ale ne tak moc, abych si toho hned všimla.
Popisné pasáže. Kdy místo přímé řeči autor svižně popíše, co všechno se stalo. Tak přesně tohle mi knihu dovede velmi rychle odosobnit a já nejsem schopna se do postav vžít. Popis jako takový mi nevadí, pokud se na chvíli zastaví a rozvede situaci. Ale jakmile na straně proběhne několik let, nebo prostě jen výčet životních událostí, přestávám si čtení užívat.
Není třeba vědět úplně všechno.
Od knihy jsem čekala něco trochu jiného. Čekala jsem trochu detektivku, ve které se Eliška bude pomocí různých důkazů a svědectví posouvat blíž a blíž k záhadě. Dostala jsem něco úplně jiného. Spíše knihu o Eliščiných pocitech, o zoufalství a posedlosti. O tenké hranici bláznovství.
Přesto však je to za mě skvělá kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Moc doporučuji a rozhodně to není moje poslední kniha od autorky.
Příběh Elišky, jejíž matka zabije malého brášku a pak spáchá sebevraždu. Tři části příběhu - malá Eliška vyrůstá bez rodičů, větší začne pátrat po tom, co se tenkrát opravdu stalo a Eliška v dospělosti, kdy sama zjistí, že ne všechno je jednoduché.
Příběh plný emocí. Čtivá knížka ze života - reálná, drsná, smutná.
Viktorie Hanišová je pro mě mistryní otevřených konců a já otevřené konce nemám ráda, dost mě štvou. Pochopitelně nechávají prostor pro fantazii a domýšlení si vlastního rozuzlení, ale já to mám radši přímo od autorů. Tahle kniha je od začátku schopna čtenáře pohltit a donutit číst až do rána, i když jdete druhý den do práce a víte, že toho ráno budete litovat. Má velmi hezkou a originální obálku, což ocení každá stylová knihovna.
Závěrem, kniha je to skvělá, o tom žádná. Pokud vám otevřené konce nevadí, tak směle do ní, nebudete zklamaní.
Od autorky to byla moje první kniha a půjčila mi ji moje kamarádka. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale že bych ji musela číst znovu, to asi ne.