Už podle anotace a názvu knihy musí všem být jasné, o čem kniha je. I já si to uvědomovala a i tak si tento příběh s rakovinou v hlavní roli přečetla.
Pacientkou je Mia Hayes, které všichni říkají Rabbit. Do příběhu vstupujeme v době, kdy ji vezou do hospicu. A od té chvíle se odpíchneme. Celá kniha se dělí na kapitoly podle dní, které tam stráví. Ona sama je však vypravěčem jen velmi málo. Do hry vstupují převážně další postavy, které se střídají ve vyprávění a každý, jak se říká, přichází se svou trochou do mlýna. Díky tomu se utváří obraz o jejím životě.
I když jde o velmi depresivní téma nemoci, která se dnes vyskytuje téměř na každém kroku, kniha není jen dramatická, melancholická či temná. V mnoha případech srší humorem a vtipnými hláškami. Je osobitá a příjemná, seznamuje čtenáře s tímto problémem a snaží se svým způsobem hledat i to hezké v životě. Uznávám, že největší podíl na tom má rodina Hayesových, která asi není úplně typická, především díky vzájemným vztahům, ale i dialogům, které vedou. Nicméně, pokud vás to více zajímá, musíte si to prostě přečíst :-)
Jak už jsem říkala, neustále přeskakujeme mezi pohledy jednotlivých postav. Mezi ně patří členové Miiny rodiny a nejbližší přátelé. Seznamujeme se s jejich přístupem k celé té věci, jak to kdo snáší a jak uvažuje o budoucnosti. Mezi tím odbíhají i do minulosti a vrací se k nejrůznějším chvílím, které spolu zažili. Všechno to dobré i špatné vždycky zvládli společně.
Tato kniha pojednává o životě i smrti, o trnitých cestách osudu. Má v sobě spoustu humorných chvil, u kterých jsem se hodně nasmála. Zvlášť díky přístupu všech těch lidí, jejich upřímnosti a otevřenosti, díky tomu, že si všechno řekli do očí a nebáli se reakce. Díky tomu, jak úžasně spolu dokázali držet. Mimo to však přináší i detaily rakoviny a jejího konce, takže ano, i smutek tu zažijete. Sice jsem nebrečela, ale neměla jsem k tomu daleko, hlavně během posledních řádků.
Hlavním poselstvím knihy, alespoň co jsem já viděla a četla, je to, že život si musíme užívat dokud můžeme a brát ho všemi hrstmi. Musíme se držet rodiny a přátel, protože když už se má něco pokazit, vždycky je lepší mít někoho u sebe. Oni dokážou člověka určitým způsobem zachránit, i když už je třeba pozdě.
Celá kniha se mi četla jedním dechem. Mám ráda tyto životní příběhy, obyčejné a reálné vyprávění, i když nešlo zrovna o povzbudivé téma. Tato nemoc sice není něco, co bych hledala a chtěla o tom číst, ale příběh to byl silný a výborný a tak jsem ráda, že jsem si ho nakonec vybrala. A pokud si ho vyberete i vy, nebudete litovat.
Recenze
je to neskutečně silný příběh, téma rakovina je citlivé téma a zanechá ve vás hodně silné pocity, dlouho jsem knihu nemohla dostat z hlavy! vřele doporučuji.
Kniha má 9 kapitol, tedy devět dnů života Rabbit Hayesové. Každý den ji poznáváme o něco víc. A sem tam je ukázka z blogu, který Rabbit psala o svém boji s rakovinou. Kapitoly jsou celkem dlouhé, ale i tak utečou a nakonec Vám i celá kniha uteče, že ani nevíte jak. Ještě bych ráda vyzdvihla krásné desky, kvůli kterým jsem si knížku vybrala.
Knížku bych rozhodně doporučila všem, i když je o tak zákeřné nemoci, je psaná s lehkostí a vykresluje život nemocného od dobrých po špatné dny.
Všichni si uvědomujeme, že smrt je vlastně součástí života. Málokdo z nás však považuje za "spravedlivé", když rodiče přežijí své děti, jenže život není fér, jak víme všichni. A jen nemnozí z nás mají odvahu dobrovolně zvolit četbu knihy s těmito tématy, jakkoli skvěle jsou v ní vylíčeny dosavadní životní peripetie hlavní hrdinky, navzdory mnoha humorným situacím i láskyplnému přístupu rodiny i přátel.
Takže se obávám, že čtenářům naší knihovny se touto knihou příliš nezavděčím. Ale já jsem ráda, že jsem měla tu čest poznat Rabbit a Juliet, Molly a Jacka, Lennyho a Grace i jejich skvělé syny, Daeva a Marjorii (ovšem nikoli její matku!). A samozřejmě Kuchyňský dřez!!!
Pacientkou je Mia Hayes, které všichni říkají Rabbit. Do příběhu vstupujeme v době, kdy ji vezou do hospicu. A od té chvíle se odpíchneme. Celá kniha se dělí na kapitoly podle dní, které tam stráví. Ona sama je však vypravěčem jen velmi málo. Do hry vstupují převážně další postavy, které se střídají ve vyprávění a každý, jak se říká, přichází se svou trochou do mlýna. Díky tomu se utváří obraz o jejím životě.
I když jde o velmi depresivní téma nemoci, která se dnes vyskytuje téměř na každém kroku, kniha není jen dramatická, melancholická či temná. V mnoha případech srší humorem a vtipnými hláškami. Je osobitá a příjemná, seznamuje čtenáře s tímto problémem a snaží se svým způsobem hledat i to hezké v životě. Uznávám, že největší podíl na tom má rodina Hayesových, která asi není úplně typická, především díky vzájemným vztahům, ale i dialogům, které vedou. Nicméně, pokud vás to více zajímá, musíte si to prostě přečíst :-)
Jak už jsem říkala, neustále přeskakujeme mezi pohledy jednotlivých postav. Mezi ně patří členové Miiny rodiny a nejbližší přátelé. Seznamujeme se s jejich přístupem k celé té věci, jak to kdo snáší a jak uvažuje o budoucnosti. Mezi tím odbíhají i do minulosti a vrací se k nejrůznějším chvílím, které spolu zažili. Všechno to dobré i špatné vždycky zvládli společně.
Tato kniha pojednává o životě i smrti, o trnitých cestách osudu. Má v sobě spoustu humorných chvil, u kterých jsem se hodně nasmála. Zvlášť díky přístupu všech těch lidí, jejich upřímnosti a otevřenosti, díky tomu, že si všechno řekli do očí a nebáli se reakce. Díky tomu, jak úžasně spolu dokázali držet. Mimo to však přináší i detaily rakoviny a jejího konce, takže ano, i smutek tu zažijete. Sice jsem nebrečela, ale neměla jsem k tomu daleko, hlavně během posledních řádků.
Hlavním poselstvím knihy, alespoň co jsem já viděla a četla, je to, že život si musíme užívat dokud můžeme a brát ho všemi hrstmi. Musíme se držet rodiny a přátel, protože když už se má něco pokazit, vždycky je lepší mít někoho u sebe. Oni dokážou člověka určitým způsobem zachránit, i když už je třeba pozdě.
Celá kniha se mi četla jedním dechem. Mám ráda tyto životní příběhy, obyčejné a reálné vyprávění, i když nešlo zrovna o povzbudivé téma. Tato nemoc sice není něco, co bych hledala a chtěla o tom číst, ale příběh to byl silný a výborný a tak jsem ráda, že jsem si ho nakonec vybrala. A pokud si ho vyberete i vy, nebudete litovat.