I když mi doma na polici pár knih od Domina leží, popravdě je toto první kniha, kterou jsem od nich zkusila. Zaujala mě především tématem, i když to není vyloženě sci-fi, velice důležitou součástí příběhu mělo být cestování časem. Z počátku jsem stále čekala, kdy dostanu potvrzení, že se tak opravdu děje, protože jsem doufala, že hrdinka není blázen. Proto jsem byla i docela příjemně napnutá, ta nejistota tu vyloženě stále byla ve vzduchu...
Začnu negativem. Jediný malý záporný pocit z knihy mám a to kvůli délce. Přišlo mi to trošku protáhlejší, protože kniha má nějakých čtyřista padesát stránek a dějově obsahuje pouhý týden. Takže, když jsem tu bichli držela v ruce, říkala jsem si, o čem tam chce tak dlouze psát? Ale na druhou stranu je pravda, že příliš pasáží k vypuštění jsem nenašla, spousta věcí má svůj důvod a každý detail může být důležitý. Jde tedy jen o drobnost a knize to vyloženě neškodí. Autorka to pojala živě a poutavě, takže jsem se ihned a jednoduše začetla, v tom rozhodně žádný problém nebyl.
Příběh byl příjemný a hlavní hrdinka maximálně sympatická. Hodně jsem s ní soucítila i s jejím osudem a nelehkým životem. A v momentě, kdy pochopila, jakou příležitost dostala, ani na chvíli nezaváhala. Ať to mělo stát cokoli, i tak důležitou věc, jako je ona sama. Líbilo se mi, jak postupně odhalovala temnou minulost, musela sbírat jednotlivé střípky a skládat je dohromady, což nebyla lehká věc. Informace se sháněly špatně a pomalu.
Celou knihou jsem proplula jako na vlně. A i když jsem myslela, že už všechno vím, nebo mám všechno odhaleno, šeredně jsem se mýlila. Autorka mě neustále překvapovala. Navíc jsem musela být neustále ve střehu, protože samotné cesty časem mohou něco stát a je pravděpodobné, že vzniknou nějaké paradoxy. Tím pádem jsem byla překvapená hlavně u konce, kde jsem byla téměř bez dechu. To byl hotový adrenalin. Samotný závěr sice byl v jedné mé odhadované verzi, jak by to mohlo skončit, ale stejně mě to dostalo a i překvapilo, protože to dokázala naprosto dokonale zkombinovat. A úplně poslední věta, to byla teprve třešnička na dortu.
Kniha byla naprosto skvělá. Jsem ráda, že jsem si o spolupráci napsala, protože při mém dlouhém seznamu čtení, bych se k ní nejspíš nikdy nedostala a to by byla nesmírná škoda. Takovýto příběh jsem už dlouho potřebovala, protože mi dal v podstatě od všeho kousek, napětí, akci, romanci, sci-fi, detektivku, spoustu adrenalinu, nějaká ta překvapení, ať už příjemná či ne. Prostě přesně uvařená kniha pro mě. Jsem tedy ráda, že se mi dostala do ruky a pevně věřím, že s touto autorkou jsem ještě neskončila...
Recenze
Začnu negativem. Jediný malý záporný pocit z knihy mám a to kvůli délce. Přišlo mi to trošku protáhlejší, protože kniha má nějakých čtyřista padesát stránek a dějově obsahuje pouhý týden. Takže, když jsem tu bichli držela v ruce, říkala jsem si, o čem tam chce tak dlouze psát? Ale na druhou stranu je pravda, že příliš pasáží k vypuštění jsem nenašla, spousta věcí má svůj důvod a každý detail může být důležitý. Jde tedy jen o drobnost a knize to vyloženě neškodí. Autorka to pojala živě a poutavě, takže jsem se ihned a jednoduše začetla, v tom rozhodně žádný problém nebyl.
Příběh byl příjemný a hlavní hrdinka maximálně sympatická. Hodně jsem s ní soucítila i s jejím osudem a nelehkým životem. A v momentě, kdy pochopila, jakou příležitost dostala, ani na chvíli nezaváhala. Ať to mělo stát cokoli, i tak důležitou věc, jako je ona sama. Líbilo se mi, jak postupně odhalovala temnou minulost, musela sbírat jednotlivé střípky a skládat je dohromady, což nebyla lehká věc. Informace se sháněly špatně a pomalu.
Celou knihou jsem proplula jako na vlně. A i když jsem myslela, že už všechno vím, nebo mám všechno odhaleno, šeredně jsem se mýlila. Autorka mě neustále překvapovala. Navíc jsem musela být neustále ve střehu, protože samotné cesty časem mohou něco stát a je pravděpodobné, že vzniknou nějaké paradoxy. Tím pádem jsem byla překvapená hlavně u konce, kde jsem byla téměř bez dechu. To byl hotový adrenalin. Samotný závěr sice byl v jedné mé odhadované verzi, jak by to mohlo skončit, ale stejně mě to dostalo a i překvapilo, protože to dokázala naprosto dokonale zkombinovat. A úplně poslední věta, to byla teprve třešnička na dortu.
Kniha byla naprosto skvělá. Jsem ráda, že jsem si o spolupráci napsala, protože při mém dlouhém seznamu čtení, bych se k ní nejspíš nikdy nedostala a to by byla nesmírná škoda. Takovýto příběh jsem už dlouho potřebovala, protože mi dal v podstatě od všeho kousek, napětí, akci, romanci, sci-fi, detektivku, spoustu adrenalinu, nějaká ta překvapení, ať už příjemná či ne. Prostě přesně uvařená kniha pro mě. Jsem tedy ráda, že se mi dostala do ruky a pevně věřím, že s touto autorkou jsem ještě neskončila...
Angličanka Rowan Coleman měla od malička jasno v tom, kam se bude ubírat její kariéra. Všechno přizpůsobila přání stát se spisovatelkou a to i navzdory tomu, že je dyslektička. Dnes se Coleman živí psaním knížek, a protože je maminkou pěti dětí, ve své tvorbě se zaměřuje na ženské romány řešící vztahy mezi několika generacemi. Její knihy jsou oblíbené mezi čtenáři i literárními kritiky a oblibu si získaly i u nás. Čeští čtenáři se s nimi mohou setkávat díky nakladatelství Domino.
Coleman si záměrně vybírá závažná témata, která zpracovává bez patosu a sentimentality. I když budete mít na krajíčku díky řadě dojemných srdceryvných scén, autorka ani na chvíli nesklouzla ke kýči a klišé. Její knihy jsou chytré, vtipné a psané s určitou nadsázkou a odstupem. Nebude vám dělat potíže ztotožnit se s jejími hrdiny ani se přenést do doby, o které píše. „Léto plné neskutečných věcí“ dýchá nádhernou člověčinou a Coleman opět prokázala, že dokáže psát s neuvěřitelným porozuměním pro všechno lidské. Hlavní hrdinkou je třicetiletá Luna, kterou nelze nazvat jinak než sympatickou žábou.
Luna pro své vyprávění využívá ich – formu, díky čemuž získalo vyprávění další rozměr. Luna si nebere servítky, je k vám maximálně upřímná a nebojí se přiznat vlastní chyby anebo pochybnosti o tom, co dělá. I když je skvělým fyzikem, ani ji nenapadne obtěžovat vás fyzikálními zákony nebo se vrtat v tom, jak je možné, že se přenesla třicet let nazpátek. Její vyprávění je roztomile holčičí a bude vyhovovat všem, kteří (nebo spíše které) mají rádi (rády) červenou knihovnu. Ačkoliv tu nechybí ani drsná detektivní linie, kniha je skvěle napsaným milostným příběhem.
Být vámi, tak se stejně jako Luna vykašlu na logiku, a smířím se s poněkud pohádkovým tvrzením, že je možné cestovat v čase. Naší hrdince se to stalo několikrát a pokaždé se ocitla v době, kdy se její rodiče zasnoubili a rozhodli se odjet z Ameriky do Anglie. Třebaže čtenář tuší, co se Lunině matce Marisse přihodilo, kouzlo příběhu spočívá v tom, co Luna podnikne a jaké to bude mít následky. Autorka si s gustem pohrává s otázkou „Co by bylo, kdyby“ a její novinka má v sobě cosi, co evokuje knihy Karla Čapka ovlivněné pragmatismem.
„Léto plné neskutečných věcí“ je poetické, mystické a napsané originálním a snadno rozpoznatelným stylem. Co slovo, to perla, co věta, to citát. Kniha je velmi milým překvapením a vůbec bych se nedivila, kdyby ji někdo místo do románů pro ženy zařadil mezi filozofické romány. Nic tu není takové, jak byste čekali, hravost se prolíná s hlubokými tématy a celkově kniha působí jako balzám na všechna trápení. Pohladí po duši, chytne vás za srdce a do žil vám vlije obrovskou energii a optimismus.