Román o tom, proč vlastně jsme jeden s druhým
Je pravda života a pravda literatury. Jedinečná zkušenost a touha najít její smysl. A přestože o lásce bylo řečeno nejspíš vše, každá generace ji prožívá trochu jinak.
Nový román Jana Němce je románem o lásce. Na první pohled příběh velkého...
číst celé
Román o tom, proč vlastně jsme jeden s druhým
Je pravda života a pravda literatury. Jedinečná zkušenost a touha najít její smysl. A přestože o lásce bylo řečeno nejspíš vše, každá generace ji prožívá trochu jinak.
Nový román Jana Němce je románem o lásce. Na první pohled příběh velkého milostného vzplanutí a peripetií šestiletého partnerského vztahu. To skutečné drama se však odehrává jinde. V umanuté a trýznivé potřebě pochopit, proč to skončilo. A protože spisovatel má jediný nástroj, jsme svědky toho, jak na rozvalinách milostného vztahu vzniká milostný román. Jak je každý zážitek a konflikt nasvěcován z různých stran, jak se na něj přikládá šifrovací mřížka jiných textů, od Božské komedie po efemérní zprávy bulváru… a jak se skutečnost vzpírá a to podstatné stále znovu uniká mezi prsty. A sledujeme i to, jak se autor mění v románovou postavu a v poctivém zápase překračuje hranice tělesné i myšlenkové intimity. Jeli poznání jedinou morálkou románu, jak tvrdí Milan Kundera, není jiná možnost.
schovat popis
Recenze
Proč jsem teda četla tenhle román?
1) vydal ho Host (a já jsem přece jen povrchní vybíravá holka, která má oblíbené "značky")
2) má moc zajímavou obálku (toho oslovení v názvu jsem si všimla až během čtení, very nice)
3) proletěl insta světem, takže jsem ho měla několikrát na očích
A on to nebyl milostný román v takovém tom duchu, jak si ho člověk představuje. Což je dobře (aspoň pro mě teda). Je to metaromán plný hrátek s formou a plný jazyka oplývajícího pěknými metaforami. A vztah a jeho rozpad. Vnitřní život autora (jak moc autobio to je?), který mě fakt bavil - asi hlavně proto, že bych si s ním měla o čem povídat. Frustrovala a zároveň fascinovala mě skutečnost, jak moc je autor sečtělý. Nosí to ti lidi v hlavě, nebo mají po ruce pořád poznámky, do kterých nahlíží? A bylo to živé, tak nějak víc živé než ostatní romány zasazené do přítomnosti a míst, která člověk zná (byť třeba jen z doslechu).