Vydání nového románu Milana Kundery je vždy literární událostí. Tento jsem četla, když vyšel ve francouzštině. Tento další velmi propracovaný román založený na vykořenění a exilu, prodchnutý jemnými vůněmi Čech mi nemohl uniknout. Mezi melancholií a sladkým vínem. S postavami, které jdou, přicházejí, zkoušejí někam zapadnout… Irena, vdova i matka zároveň, uprchlice v Paříži na konci šedesátých let a o dvacet let později zpět v Praze, její přítel Gustaf, švédský podnikatel, Milada, stará kamarádka z dětství, Josef, také zpět v Čechách, všichni zpět v porevolučním a postkomunistickém Česku. Imigranti bez vlasti, připoutaní ke své minulosti, která přesto unikla, obyčejní jedinci zatížení těžkou vahou své existence, zmrzačení a zranění na těle. Osudy se prolínají, míjejí, narážejí. Velké rozčarování z tohoto hledání identity, tady nebo jinde, minulé nebo současné, kde člověk hledá sám sebe.
Recenze