Recenze Na větrné hůrce

Na statek jménem Drozdov přijíždí z Londýna, aby tu užil klidného života v ústraní, panLockwood a záhy se seznamuje s obyvateli nedaleké usedlosti: ponurého, osamělého místa zvaného Větrná hůrka. Jeho majitel, temný a prchlivý Heatcliff, tu žije ve společnosti dvou mladých lidí Katky a Haretona. Z vyprávění své služebné Nelly se pan Lockwood postupně dozvídá o dramatické historii obyvatel Větrné hůrky a lásce mezi Katčinou matkou Kateřinou a Heatcliffem. Jejich příběh, odehrávající se v nehostinné krajině yorkshirských vřesovišť, není pouhým romantickým setkáním dvou milujících lidí, ale především vášnivým vztahem dvou nespoutaných, komplikovaných osobností, jejichž vztah poznamená nerovné postavení, ctižádost, ale i touha po pomstě. Tento román je jediným dílem spisovatelky Emily Brontëové, a když byl v roce 1847 pod pseudonymem Ellis Bell vydán, nevzbudil žádný mimořádný ohlas, snad kvůli své nezvyklé a složité kompozici nebo možná nejednoznačností povah jeho hlavních hrdinů. Postupně si k němu ale čtenáři našli cestu a stal se jedním z vrcholných děl anglické literatury.