Jak už jste si asi stihli všimnout, tak i já jsem velkou fanynkou německé stáje romantických autorek. Proto, když jsem zjistila, že bude vycházet kniha od nové německé autorky a ještě z prostředí Španělska a navíc s koni, tak jsem ji musela mít a hned číst.

V knize sledujeme psychiatričku Lindu, která přijíždí do Španělska za proslulým zaříkávačem koní Damianem Alvarezem Garciou, aby mu předala dopis jeho zesnulého syna, který si vzal život.

Lindu jsem si oblíbila hned od první stránky. Byla tak odhodlaná splnit svůj úkol. Cestu k Damiánovi jsem si chvíli hledala. Byl tak zatvrzelý a házel vinu na všechny okolo, to mi zpočátku moc sympatické nebylo.
Oblíbila jsem si i další vedlejší postavy. V podstatě všichni obyvatelé Haciendy de los Caballos Blancos (doufám, že jsem to napsala správně 🤣) mi byli sympatičtí.
Hlavním rozdílem od jiných knih německé stáje, který mě hned bouchl do očí, byl věk postav. Doteď jsem byla zvyklá, že postavy knih německé stáje jsou spíše mezi 20-30. Jenže tady bylo Lindě 31 a Damiánovi 38, ale určitě to nebylo na škodu. Postavy se chovali vzhledem ke svému věku, jen tam byl jeden takový moment, kdy jsem nechápala a říkala si, že se zachovali jak ukvapení puberťáci.

Prostředí Španělska byla skvělá změna. I stále se vracející téma koní. Řešíme tu samozřejmě minulost postav, to nesmí chybět. Oceňuju, že v knize narážíme i na téma deprese, které je zde ale podáno velmi dobře.

Takhle to zní opravdu skvěle, ale jedna věc mi docela vadila. A to byla rychlost příběhu. Ano, je to čtivé jak blázen, to nikdo nepopírá. Ale knihy má kolem 300 stránek. Děj se mi zdál dost zrychlený. Vztah mezi hlavními hrdiny se vyvinul za mě strašně rychle, až jsem si říkala, jestli je to vůbec možné. Autorka se klidně mohla více rozepsat a ten vztah mezi Lindou a Damianem vyvinout trochu pomaleji, pro mě by to bylo mnohem víc uvěřitelnější.

I tak si knížka určitě zaslouží vaši pozornost, jen nečekejte nějaké Slow burn. schovat popis