„Tma“ je strhující thriller, při jehož čtení vám bude běhat mráz po zádech. Autor navázal na předchozí „Mráz“ a „Kruh“, a dokonce se mu povedlo přitvrdit. Čtenář bude vyděšený, znechucený a zároveň dojatý. Minier je surový, temný a neuvěřitelně lidský.
Francouz Bernard Minier (1960) pracuje jako spisovatel na plný úvazek a mezinárodní slávu mu přinesl už jeho thrillerový debut „Mráz“. Následoval „Kruh“ a v těchto dnech nakladatelství XYZ vydává „Tmu“. Knihy na sebe volně navazují, a i když je v nich stejná ústřední dvojice policisty a jeho soka, je možné je číst na přeskáčku.
V románu „Mráz“ jsme se seznámili s policistou Martinem Servazem i jeho nepřítelem, sociopatem Hirtmannem. Děj se odehrával v ústavu v Pyrenejích a šlo o plnokrevný thriller. „Kruh“ byl o něco intimnější klasická detektivka – hádanka z univerzitního prostředí. „Tma“ je psychologický thriller, který úplně rozmetá vaše názory na to, co je dobré a co špatné. Tento příběh je o nenávisti, pomstě a spravedlnosti. Stejně jako předchozí knihy má všechny znaky dobré detektivky a jde o vzrušující a napínavé čtení.
Děj „Tmy“ se dá rozdělit do dvou linií a neobvyklé je, že Martin Servaz již není hlavní postavou. My se s ním setkáváme ve chvíli, kdy se nachází v léčebně pro vyhořelé policisty, a jediné, po čem touží, je klid. Minier vám v několika větách nastíní, co se stalo v předchozích dílech, a tak nebude tápat ani čtenář, který začne číst tuto trilogii od konce. Martin se jakž takž vyrovnal s tím, co mu Hirtmann provedl, ale je tady jedna věc, která zůstala otevřená a která se bude řešit. Napovím pouze, že se týká Martinova vztahu k ženám.
Martin je do děje vtažen v okamžiku, když je anonymně pozván do hotelového pokoje, kde před rokem spáchala sebevraždu mladá atraktivní fotografka. Martin nechápe, ale čtenář začíná mít jisté podezření, protože může sledovat druhou vyprávěcí linii. Ta se točí kolem třicetileté Christin, která je rozhlasovou celebritou. Christine se přihodí řada podivných věcí a ona sama i její okolí si začínají myslet, že totálně zešílela.
Martinova linie je založená na policejním vyšetřování, kdežto vystrašená Christine bojuje o život. Ani jeden z nich nezná nepřítele a netuší, co se vlastně děje. Kniha je natřískaná dějem a připravte se na množství vedlejších zápletek. Každý něco skrývá a téměř nikdo není tím, za koho se vydává. To, co platilo v jedné kapitole, nemusí platit v další a vy počítejte s řadou šokujících překvapení a odhalení. Nic tady není tuctové a Minier se ani jednou nesnížil k tomu, aby využil žánrová klišé. Jakés takés stopy k vyřešení tady jsou, ale upřímně řečeno, nebudete tušit, co vlastně řešíte.
Až se pustíte do čtení, oprostěte se od všech očekávání a raději se nepokoušejte tipovat, jak se bude příběh vyvíjet a jak skončí. Mezi řádky se tu bude řešit morálka a pojetí zla a dobra. Postavy nejsou černo-bílé a ošklivých věcí se může dopustit i klaďas. Rozporuplné pocity ve vás vyvolá i Hirtmann, kterým byste správně měli opovrhovat. Autorův styl je věcný, strohý a čtivý. Minier vám naservíruje jen to důležité a rozhodně si nehraje se slovíčky ani neřeční. Jeho vyprávění je jiskrné, má šťávu a vy mu podlehnete už na prvních stránkách
Recenze
Francouz Bernard Minier (1960) pracuje jako spisovatel na plný úvazek a mezinárodní slávu mu přinesl už jeho thrillerový debut „Mráz“. Následoval „Kruh“ a v těchto dnech nakladatelství XYZ vydává „Tmu“. Knihy na sebe volně navazují, a i když je v nich stejná ústřední dvojice policisty a jeho soka, je možné je číst na přeskáčku.
V románu „Mráz“ jsme se seznámili s policistou Martinem Servazem i jeho nepřítelem, sociopatem Hirtmannem. Děj se odehrával v ústavu v Pyrenejích a šlo o plnokrevný thriller. „Kruh“ byl o něco intimnější klasická detektivka – hádanka z univerzitního prostředí. „Tma“ je psychologický thriller, který úplně rozmetá vaše názory na to, co je dobré a co špatné. Tento příběh je o nenávisti, pomstě a spravedlnosti. Stejně jako předchozí knihy má všechny znaky dobré detektivky a jde o vzrušující a napínavé čtení.
Děj „Tmy“ se dá rozdělit do dvou linií a neobvyklé je, že Martin Servaz již není hlavní postavou. My se s ním setkáváme ve chvíli, kdy se nachází v léčebně pro vyhořelé policisty, a jediné, po čem touží, je klid. Minier vám v několika větách nastíní, co se stalo v předchozích dílech, a tak nebude tápat ani čtenář, který začne číst tuto trilogii od konce. Martin se jakž takž vyrovnal s tím, co mu Hirtmann provedl, ale je tady jedna věc, která zůstala otevřená a která se bude řešit. Napovím pouze, že se týká Martinova vztahu k ženám.
Martin je do děje vtažen v okamžiku, když je anonymně pozván do hotelového pokoje, kde před rokem spáchala sebevraždu mladá atraktivní fotografka. Martin nechápe, ale čtenář začíná mít jisté podezření, protože může sledovat druhou vyprávěcí linii. Ta se točí kolem třicetileté Christin, která je rozhlasovou celebritou. Christine se přihodí řada podivných věcí a ona sama i její okolí si začínají myslet, že totálně zešílela.
Martinova linie je založená na policejním vyšetřování, kdežto vystrašená Christine bojuje o život. Ani jeden z nich nezná nepřítele a netuší, co se vlastně děje. Kniha je natřískaná dějem a připravte se na množství vedlejších zápletek. Každý něco skrývá a téměř nikdo není tím, za koho se vydává. To, co platilo v jedné kapitole, nemusí platit v další a vy počítejte s řadou šokujících překvapení a odhalení. Nic tady není tuctové a Minier se ani jednou nesnížil k tomu, aby využil žánrová klišé. Jakés takés stopy k vyřešení tady jsou, ale upřímně řečeno, nebudete tušit, co vlastně řešíte.
Až se pustíte do čtení, oprostěte se od všech očekávání a raději se nepokoušejte tipovat, jak se bude příběh vyvíjet a jak skončí. Mezi řádky se tu bude řešit morálka a pojetí zla a dobra. Postavy nejsou černo-bílé a ošklivých věcí se může dopustit i klaďas. Rozporuplné pocity ve vás vyvolá i Hirtmann, kterým byste správně měli opovrhovat. Autorův styl je věcný, strohý a čtivý. Minier vám naservíruje jen to důležité a rozhodně si nehraje se slovíčky ani neřeční. Jeho vyprávění je jiskrné, má šťávu a vy mu podlehnete už na prvních stránkách
Nedoporučuji TMU číst ve TMĚ...
.... TMA, něco ji probudilo. Najednou se Christine vynořila z nicoty do ... TMY! Do naprosté TMY. Zmocnila se jí ledová závrať, měla pocit, že padá... natáhla ruku k lampičce na nočním stolku. Hledej. Zmáčkni vypínač. Nic se neděje. Vypnuli proud...
TMA. Někdo zatáhl závěsy na okně a zhasl světlo v koupelně. Nemohla se ani nadechnout. Ústa, nosní dírky a oční důlky se naplnily TMOU, jako voda naplňuje utopence. Dusila se, nadechla se TEMNOTY a polkla ji...
Bernard Minier mě zkrátka opět dostal... TMA byla výborná... Kdyby mně večer, při čtení vypnuli proud, tak nevím co by se dělo.... Asi bych slyšel tlouct vlastní srdce...
Někdy se mi chtělo brečet kvůli všem těm manipulacím, stalkingu i tomu, jak hlavní hrdince nikdo nevěřil. Kolikrát mě zachvátilo zoufalství nad tím, jak jednoduché může být někoho zničit. Ve chvíli, kdy jsem si byla skoro jistá, kdo za tím vším stojí, se děj najednou obrátil o 180 stupňů. Brilantní dílo!
opravdu si myslím,že tahle kniha nezklame nikoho, kdo tenhle žánr má rád :)
Severska zima, pronikavy chlad a pocit absolutni nejistoty - nejen ze zimy mrazi v zadech!
Bernard Minnier je mistr v tomto žánru a Tma je jedinečná!
Ten, kdo ta muka Christine působil, jsem zjistila až na konci. Minier je v tomto oboru Mistr. Čtenář zjistí, kdo je ten padouch, až v té chvíli, kdy si to Minier přeje.
Servaz byl podle mého názoru upozaděn, neměl tolik prostoru, kolik bych si představovala. I tak ukázal, že ještě nevyšel z formy a je pořád stejně geniální.
Nejvíce jsem se byla zvědavá na tu část, kdy se protne linka mezi Servazem a Christine. Trvalo to hodně dlouho, než k tomu došlo, ale rozhodně jsem nebyla zklamaná. Pak teprve začaly věci gradovat!
Po dlouhé době nejlepší bestseller, co jsem četl.
Moc všem doporučuji si knihu přečíst. Za mne
plných 5 hvězd.