Sbírka Hjakunin isšu pokrývá šest set let vývoje japonské básně formy waka od 7. do 13. století a zahrnuje sto básní od sta různých básníků (doslova „Sto lidí po jedné strofě“). Z básní waka zařazených do Císařských antologií (Čokusenšú) sbírku vybral a uspořádal slavný básník a literární teoretik Fudžiwara no Teika (1162-1241) v poustevně na hoře Ogura v Kjótu kolem roku 1236.

Za středověku se sbírka dočkala mnoha opisů a od 17. století vznikly desítky vydání ve formě ilustrovaných knih tištěných technikou dřevořezu. Jelikož se lidé byli schopni naučit všech sto básní zpaměti, vznikla na jejím základě karetní hra a sbírka se ocitla prakticky v každé domácnosti. Je to tedy intimně známá sbírka, jejíž verše umí mnozí Japonci dodnes nazpaměť. Její postavení v japonské básnické tradici se dá přirovnat k Erbenově Kytici.

Do literárně-historického kontextu sbírky Sto básní čtenáře zavede úvod doprovázený dobovými ilustracemi. Nové revidované, rozšířené a anotované navazuje na první vydání překladu sbírky, jež vyšlo v Národní galerii v Praze roku 1997 jako faksimile vydání z roku 1836 s ilustracemi Keisaie Eisena k výstavě Knihy řezané do dřeva v Anežském klášteře. Nové vydání představuje také nové ilustrace s kaligrafiemi básní a s portréty básníků.