S knihou Lisey a její příběh jsem měla jeden zásadní problém. V jednu chvíli mě příběh bavil tak, že jsem nevnímala realitu a doslova se nechala strhnout vyprávěním, pak zase přišel moment, kdy mě čtení nijak zvlášť nebavilo a doslova jsem se nutila, abych pokračovala. A tak to bylo po celou dobu. Proto jsem tuto knihu četla déle než třeba autorův román TO.
Bylo to jako na houpačce. Velmi zvláštní. Ale jedno se musí knize nechat. Tady jsem poznala přesně ten autorův styl psaní, o kterém všichni mluví – nebo skoro všichni. Kdy se člověk ocitá na pokraji šílenství, kdy se ponoří hluboko do svého nitra, aby ze sebe dokázal vykřesat nějaké možnosti žití.
Lisey jako hlavní hrdinka, manželka zesnulého slavného spisovatele, byla velice zvláštní žena. V jednu chvíli mi přišla jako žena, která oplakává smrt svého muže, v druhé jako chladnokrevná ženská, kterou nezajímá nikdo a nic okolo. Ani její sestry, přitom tam bylo pár momentů, kdy zase byla téměř světicí. No, za přítelkyni bych ji rozhodně nechtěla.
Lisey a její příběh rozhodně není knihou, kterou bych doporučila čtenářům, kteří chtějí začít s autorovu tvorbou. Tady totiž vyprávění začíná velmi, velmi pomalu, ani mě to nechytlo do začátku, bylo to opravdu pozvolné vtahování do děje, kdy se něco zásadního začalo dít až téměř na konci knihy.
Ale co určitě stojí za zmínku, tak jsou charaktery postav, se kterými si King opět pohrál na jedničku a také některé pasáže, u kterých se vám bude dělat trochu šoufl. Každou takovou věc jsem si uměla do detailu představit a to je to, co na autorovi doslova a do písmene miluji.
„Argumenty proti šílenství s tichým šelestem propadají;
jsou to zvuky mrtvých hlasů na mrtvých deskách
snášející se po zlomeném paprsku paměti.
Až se k tobě otočím a zeptám se, jestli si vzpomínáš,
až se k tobě na našem lůžku otočím“
Ještě než jsem se pustila do čtení, věděla jsem, že tato kniha staví autorovy fanoušky na dvě strany. Na stranu opěvující a milují, a na stranu nepobírající. Já nemůžu říct, že bych ji nepobrala, ale také ji nemiluji. Stal se ze mne zlatý střed. On totiž autor ve svém vyprávění docela dost přeskakuje v různých časových osách a já měla kolikrát problém se zorientovat, kde se nacházím. U jiných knih s tím problém nemám, ale tady se mi to stávalo a proto mi kolikrát děj nedával smysl.
Na konci celého příběhu Lisey a její příběh jsem se už naladila na autorovu notu a přiznám se, že několik posledních kapitol jsem dala na jeden zátah. Tam už to bylo přesně to, co mám u autora ráda, věděla jsem, co se děje, kde jsem, o co půjde a užívala si každou větu.
Jenže ten začátek a potažmo i prostředek mi mé nadšení prostě a jednoduše kazí. Tato kniha rozhodně bude mít své čestné místo ve sbírce mých Kingovek, ale určitě to nebude ta, ke které se budu někdy v budoucnu vracet.
Ač není tato recenze nikterak oslavná, stejně hodnotím knihu Lisey a její příběh vysoko. Protože jeden fakt se opakuje v každé autorově knize, v každém příběhu, v každé povídce. I když se v ději ztratíte, i když se vám to nebude líbit, nebo naopak, budete nadšeni z toho, co čtete, stejně vždy budete kulit oči nad tím, jak King umí zacházet se slovy a co dokáže ve své fantazii vymyslet za příběh. Nejinak je tomu i tady. Nuda? Možná. Nechápavost. Taky vcelku jo. Ale slovní zásoba, styl psaní, popisy různých situací, charaktery, prostředí – to všechno dohromady vytvoří nevídaný celek a proto, pokud jste tuto knihu ještě nečetli, zkuste ji. Je to prostě King jako vyšitej. 🙂
Recenze
Bylo to jako na houpačce. Velmi zvláštní. Ale jedno se musí knize nechat. Tady jsem poznala přesně ten autorův styl psaní, o kterém všichni mluví – nebo skoro všichni. Kdy se člověk ocitá na pokraji šílenství, kdy se ponoří hluboko do svého nitra, aby ze sebe dokázal vykřesat nějaké možnosti žití.
Lisey jako hlavní hrdinka, manželka zesnulého slavného spisovatele, byla velice zvláštní žena. V jednu chvíli mi přišla jako žena, která oplakává smrt svého muže, v druhé jako chladnokrevná ženská, kterou nezajímá nikdo a nic okolo. Ani její sestry, přitom tam bylo pár momentů, kdy zase byla téměř světicí. No, za přítelkyni bych ji rozhodně nechtěla.
Lisey a její příběh rozhodně není knihou, kterou bych doporučila čtenářům, kteří chtějí začít s autorovu tvorbou. Tady totiž vyprávění začíná velmi, velmi pomalu, ani mě to nechytlo do začátku, bylo to opravdu pozvolné vtahování do děje, kdy se něco zásadního začalo dít až téměř na konci knihy.
Ale co určitě stojí za zmínku, tak jsou charaktery postav, se kterými si King opět pohrál na jedničku a také některé pasáže, u kterých se vám bude dělat trochu šoufl. Každou takovou věc jsem si uměla do detailu představit a to je to, co na autorovi doslova a do písmene miluji.
„Argumenty proti šílenství s tichým šelestem propadají;
jsou to zvuky mrtvých hlasů na mrtvých deskách
snášející se po zlomeném paprsku paměti.
Až se k tobě otočím a zeptám se, jestli si vzpomínáš,
až se k tobě na našem lůžku otočím“
Ještě než jsem se pustila do čtení, věděla jsem, že tato kniha staví autorovy fanoušky na dvě strany. Na stranu opěvující a milují, a na stranu nepobírající. Já nemůžu říct, že bych ji nepobrala, ale také ji nemiluji. Stal se ze mne zlatý střed. On totiž autor ve svém vyprávění docela dost přeskakuje v různých časových osách a já měla kolikrát problém se zorientovat, kde se nacházím. U jiných knih s tím problém nemám, ale tady se mi to stávalo a proto mi kolikrát děj nedával smysl.
Na konci celého příběhu Lisey a její příběh jsem se už naladila na autorovu notu a přiznám se, že několik posledních kapitol jsem dala na jeden zátah. Tam už to bylo přesně to, co mám u autora ráda, věděla jsem, co se děje, kde jsem, o co půjde a užívala si každou větu.
Jenže ten začátek a potažmo i prostředek mi mé nadšení prostě a jednoduše kazí. Tato kniha rozhodně bude mít své čestné místo ve sbírce mých Kingovek, ale určitě to nebude ta, ke které se budu někdy v budoucnu vracet.
Ač není tato recenze nikterak oslavná, stejně hodnotím knihu Lisey a její příběh vysoko. Protože jeden fakt se opakuje v každé autorově knize, v každém příběhu, v každé povídce. I když se v ději ztratíte, i když se vám to nebude líbit, nebo naopak, budete nadšeni z toho, co čtete, stejně vždy budete kulit oči nad tím, jak King umí zacházet se slovy a co dokáže ve své fantazii vymyslet za příběh. Nejinak je tomu i tady. Nuda? Možná. Nechápavost. Taky vcelku jo. Ale slovní zásoba, styl psaní, popisy různých situací, charaktery, prostředí – to všechno dohromady vytvoří nevídaný celek a proto, pokud jste tuto knihu ještě nečetli, zkuste ji. Je to prostě King jako vyšitej. 🙂
A ja mám takovou teorii proč. Dřív byl king mnohem víc popisný, jadrný, pro sprosté slovo, které každého šokovalo, nešel vůbec daleko a to v něm spousta lidí hledá pořád. Ale on zraje a Lisey je mnohem víc úvahová kniha, mnohem více popisu, mnohem méně prubojna hlavní postava, žádný velký bijec.
Mně se líbilo!
A právě v knize Lisey a její příběh se poprvé nic až tak krvavě hororového neděje, ale je to spíše o šílenství postavy Lisey. a já obdivuji jak King tohle šílenství a vnitřní rozhovory umí popsat. Čtenář nemá problém se do postavy vžít a prožívat své vlastní šílenství.