Kdysi jsem prohlásila, že zbožňuju Kingovy neuvěřitelně propracované charaktery postav a že i kdyby celou knihu jen seděli u táboráku a opékali buřty, byla bych spokojená. A tato kniha dalo by se říct přesně taková je. Kdyby jste opékání buřtů v tomto případě vyměnili za několikadenní pochod bez pauzy, měli byste i potvrzení v praxi, že tomu tak je. Celou knihu jen jdou. Sto dospívajících chlapců, kteří byli vybráni do Dlouhého pochodu. Nedovedu si představit číst 300 stran o postavách, které jen jdou a zároveň na nich není zajímavého vůbec nic. Tohle nezvládne napsat kde jaký autor, aby u čtení čtenáře udržel. Ale King to zvládl na jedničku! Teda Bechman...
Přiznávám, že jsem se s ubývajícími stránkami těšila, až se konečně dostanu na konec. Svým způsobem stejně jako Chodci, kteří šli pořád dál a dál až už nemohli. Byli na pokraji sil, vyčerpaní, psychicky i fyzicky na dně. A stejně šli dál! Vlastně, pokud by se našel čtenář, který tuhle knihu přečte na jedno posezení, ten zážitek ze čtení by měl asi o to větší. Prožil by celou cestu spolu s Chodci bez přestávky.
Závěr... Musím říct, že nevím jestli jsem spokojená a nebo ne. Řekla bych, že o to, jak to celé dopadne, v této knize ani tolik nejde. To, co se autor možná snažil tímto příběhem sdělit je, že nejde o to vyhrát, o to dostat se do cíle. Ale o tu cestu k němu. O to, co všechno si člověk uvědomí, když se dostane tváří v tvář smrti, od které ho dělí jen to, že zastaví. Že přestane bojovat sám se sebou a skončí v polovině cesty.
V průběhu knihy se toho o samotné historii Pochodu moc nedozvíme, což je škoda. Zajímalo by mě jak vzniknul, proč a co tím kdo sledoval. Ale i ta nevědomost a možnost "domyslet si sám" má něco do sebe. Rozhodně originální námět.
Recenze
První přečtená kniha od Bachmana, asi desátá od Kinga. Příběh mě bavil, během dvou večerů jsem se pročetla do cíle. Něco málo mi tam však chybělo k naprosté čtenářské spokojenosti. Doporučuji.
Přiznávám, že jsem se s ubývajícími stránkami těšila, až se konečně dostanu na konec. Svým způsobem stejně jako Chodci, kteří šli pořád dál a dál až už nemohli. Byli na pokraji sil, vyčerpaní, psychicky i fyzicky na dně. A stejně šli dál! Vlastně, pokud by se našel čtenář, který tuhle knihu přečte na jedno posezení, ten zážitek ze čtení by měl asi o to větší. Prožil by celou cestu spolu s Chodci bez přestávky.
Závěr... Musím říct, že nevím jestli jsem spokojená a nebo ne. Řekla bych, že o to, jak to celé dopadne, v této knize ani tolik nejde. To, co se autor možná snažil tímto příběhem sdělit je, že nejde o to vyhrát, o to dostat se do cíle. Ale o tu cestu k němu. O to, co všechno si člověk uvědomí, když se dostane tváří v tvář smrti, od které ho dělí jen to, že zastaví. Že přestane bojovat sám se sebou a skončí v polovině cesty.
V průběhu knihy se toho o samotné historii Pochodu moc nedozvíme, což je škoda. Zajímalo by mě jak vzniknul, proč a co tím kdo sledoval. Ale i ta nevědomost a možnost "domyslet si sám" má něco do sebe. Rozhodně originální námět.
Jsem uchvácena, jak autor, už před čtyřiceti lety věděl, co čtenáře bude táhnout, jak zpracovat téma reality show, jak poukázat na komičnost a zbytečnost těchto soutěží, a přitom napsat příběh, který bude doslova a do písmene nadčasový.
Tohle čtení bylo strhující, napínavé, zajímavé, změny charakterů postav sice očekávané, ale skvěle popsané, příběh vás vtáhne do sebe a budete soucítit s účastníky pochodu. Ten konec v někom možná zanechá rozporuplné emoce, ale o to přesně jde. Domyslet si, co za tím vším bylo, jak to dopadlo a proč.
Člověka to úplně nuti, tenhle autorův sppeciální slohový styl, přemýšlet, co ne reálné...
Neni i nas zivot takovy dlouhy pochod bez viteze?