Seneca vždy patřil a stále patří k nejznámějším a nejoblíbenějším římským autorům. Jeho filozofické spisy, úvahy a konsolace čili útěchy byly hojně čteny pro naléhavý etický obsah a srozumitelnost. Hledá cesty k mravní odpovědnosti cti, vnitřní svobodě a duševní vyrovnanosti, uvažuje o smrti a o přátelství a jeho prospěšnosti a potřebnosti, chválí odpoutání od materiálních potřeb, prosazuje myšlenku o rovnosti všech lidí apod. Je to filozofie praktického života a lze z ní vyčíst mnoho autorových vlastních zkušeností ze vzrušené doby, kterou prožíval.

Jsou knihy, které musí číst každý vzdělanec. Jsou jakoby čočkami, skrze které jsme se už po staletí učili vidět věci a interpretovat svět. Mezi takové knihy patří díla Lucia Annaea Seneky. Už skoro dvě tisíciletí se k nim obrací pozornost čtenářů, neustále pomáhají formovat další a další generace. V antické knihovně už vyšly tři svazky Senekových spisů (Výbor z listů Luciliovi, přeložil Bohumil Ryba, 1969, Další listy Luciliovi, přeložil Václav Bahník, 1984, O dobrodiních, přeložil Václav Bahník, 1991) a každý z nich je opatřen zasvěceným úvodem.

Seneca patřil a stále patří k nejznámějším a nejvýznamnějším římským spisovatelům. Za svou ne vždy jednoznačně kladnou popularitu vděčí především etickému obsahu svých děl, která byla po věky zdrojem morální posily v různých životních situacích. Seneca se totiž ve svých filozofických dílech i v dopisech zaměřuje hlavně na etiku a z pozic stoických, s mírnou příměsí vlivů jiných (Pýthagorás, Epikúros, kynická škola), hledá především cestu k mravní opravdovosti, vnitřní svobodě a duševní vyrovnanosti, zamýšlí se nad smrtí, vyžaduje přátelské vztahy mezi lidmi, chválí chudobu a odpoutání od potřeb, vyslovuje tezi o rovnosti všech lidí, včetně otroků.

Senekova filozofie není původní, jeho díla vycházejí z různých pramenů, on však do nich vždy přidává svou zkušenost, své zaujetí, svou osobnost a vytváří z nich díla vysoké umělecké hodnoty a působivosti. Přispívá k tomu i jeho osobitý styl vyznačující se odporem k složitým souvětím a zálibou v úsečných větách, myšlenkově zhuštěných a formálně vyzdobených vším, co vymyslela rétorika. Seneca je velký učitel a rádce, jak se stavět k různým životním situacím. Hned v 1. listě Luciliovi píše: „Největší část života uniká těm, kdo dělají špatně, velká část těm, kdo nedělají nic, celý život těm, kdo dělají, co nemají dělat.“ Senekův mudrc se nebojí smrti, hluboce vnímá lidské city, miluje samotu a ticho, zná krátkost života i to, co jediné jej může učinit snesitelným. Ví, co je to ctnost, i to, že jen v ní je pramen štěstí. Vyzdvihuje chudobu a život podle přirozenosti. Zná povinnosti života ve společnosti. Nepohrdá otrokem, protože v něm uznává člověka a bratra. Je bohatý, protože pohrdá bohatstvím. Je svobodný, protože umí držet na uzdě vášně. Je důsledný, protože umí uvést v soulad činy se slovy.