„Umíráček“ je napínavá detektivka říznutá psychologickým románem. Ekmanová na malém prostoru rozehrává úžasnou hru, ve které přijde pár lidí o život. Příběh vás zavede do švédských lesů, kde skupinka přátel pořádá lov na losy, a v knize najdete všechno, co má mít dobrá detektivka: inteligentní zápletku, napětí, překvapivý závěr a atraktivní prostředí.
„Umíráček“ právě vydalo nakladatelství Argo. V tomto nakladatelství již vyšla Ekmanové „Černá voda“, která má s aktuálním románem máloco společného. „Černá voda“ je hutný a čtenářsky náročný (téměř) filozofický román s detektivní zápletkou. Kniha má přes pět set stran a Ekmanová kladla důraz na originální jazyk plný jinotajů a metafor. „Umíráček“ je o poznání útlejší a čtivější. Nemyslím to nijak hanlivě, ale jde o detektivku, kterou zvládne každý. Namáhat mozek si budete, ale to kvůli komplikované zápletce a nikoliv proto, že se budete pokoušet přijít na to, co „tím chtěl básník říci“.
„Umíráček“ je přímočarý a surový. Všechno se tady říká na rovinu a poměrně cynicky. Autorka i její postavy si neberou servítky a vy si možná občas řeknete, že tohle je už docela brutální. Ekmanová píše mistrně a rozumí řemeslu, proto pochopila, že je nutné jazyk přizpůsobit ději. Příroda, ve které se děj odehrává, je drsná, proto je takový i styl knihy. Hrdinové příběhu jsou neotesaní chlápci, kteří nejdou pro ránu daleko, a rozhodně si nelibují v nějakých salónních řečičkách. Jejich život je bojem o přežití v místě, kde je neustále zima a nedostatek jídla.
Tito muži plánují lov na losa, díky kterému by mohli získat maso na celou zimu. Bohužel před lovem dojde k nehodě, která změní jejich plány. Několik postav se dopustí trestného činu, při kterém někdo přijde o život. Drama začíná ve chvíli, kdy se aktéři musí jednomyslně shodnout na tom, co udělají. Ačkoliv se snaží zahladit stopy po tom, co provedli, zanedlouho se o věc začnou zajímat média a policie. Muži pár věcí zanedbali a čtenář se postupně dozvídá, jaké udělali chyby. V této linii jde o kriminální román zaměřený na policejní vyšetřování.
Druhá linie příběhu je originálnější a čtenářsky vděčnější. V ní se komplikují vztahy mezi jednotlivými postavami. Připravte se na to, že už v této fázi je docela možné, že někdo zemře nebo bude zraněný. Vrcholem příběhu je lov, který má být zástěrkou pro další zločin. Ekmanová vymyslela naprosto nepředvídatelný příběh, kde nic není takové, jak se zdá. Čeká vás řada překvapení a některá jsou opravdu šokující. Postavy jsou plné emocí, vzteku a nenávisti, ale příběh je vystavěný s chladnou logikou a cynismem. A také se smyslem pro černý humor, jak záhy zjistíte.
„Umíráček“ má hlavu a patu, a proto se nemusíte obávat, že byste se na konci nedozvěděli, jak to vlastně celé bylo a co kdo provedl. Aktéři příběhu mají své rodiny a díky tomu v knize nechybí ženský element. I když je tu důležitá příroda, ve které se muži pohybují, neobávejte se dlouhých popisných pasáží. Příroda je tu spíš proto, aby dokreslila atmosféru a nahnala vám strach.
„Umíráček“ je zdařilý podmanivý román, který ocení čtenáři detektivek, psychologických románů, ale i hororů. Ze současné produkce detektivek vyčnívá a neměla by uniknout pozornosti těch, kteří mají rádi tak trochu jiné detektivky.
Recenze
„Umíráček“ právě vydalo nakladatelství Argo. V tomto nakladatelství již vyšla Ekmanové „Černá voda“, která má s aktuálním románem máloco společného. „Černá voda“ je hutný a čtenářsky náročný (téměř) filozofický román s detektivní zápletkou. Kniha má přes pět set stran a Ekmanová kladla důraz na originální jazyk plný jinotajů a metafor. „Umíráček“ je o poznání útlejší a čtivější. Nemyslím to nijak hanlivě, ale jde o detektivku, kterou zvládne každý. Namáhat mozek si budete, ale to kvůli komplikované zápletce a nikoliv proto, že se budete pokoušet přijít na to, co „tím chtěl básník říci“.
„Umíráček“ je přímočarý a surový. Všechno se tady říká na rovinu a poměrně cynicky. Autorka i její postavy si neberou servítky a vy si možná občas řeknete, že tohle je už docela brutální. Ekmanová píše mistrně a rozumí řemeslu, proto pochopila, že je nutné jazyk přizpůsobit ději. Příroda, ve které se děj odehrává, je drsná, proto je takový i styl knihy. Hrdinové příběhu jsou neotesaní chlápci, kteří nejdou pro ránu daleko, a rozhodně si nelibují v nějakých salónních řečičkách. Jejich život je bojem o přežití v místě, kde je neustále zima a nedostatek jídla.
Tito muži plánují lov na losa, díky kterému by mohli získat maso na celou zimu. Bohužel před lovem dojde k nehodě, která změní jejich plány. Několik postav se dopustí trestného činu, při kterém někdo přijde o život. Drama začíná ve chvíli, kdy se aktéři musí jednomyslně shodnout na tom, co udělají. Ačkoliv se snaží zahladit stopy po tom, co provedli, zanedlouho se o věc začnou zajímat média a policie. Muži pár věcí zanedbali a čtenář se postupně dozvídá, jaké udělali chyby. V této linii jde o kriminální román zaměřený na policejní vyšetřování.
Druhá linie příběhu je originálnější a čtenářsky vděčnější. V ní se komplikují vztahy mezi jednotlivými postavami. Připravte se na to, že už v této fázi je docela možné, že někdo zemře nebo bude zraněný. Vrcholem příběhu je lov, který má být zástěrkou pro další zločin. Ekmanová vymyslela naprosto nepředvídatelný příběh, kde nic není takové, jak se zdá. Čeká vás řada překvapení a některá jsou opravdu šokující. Postavy jsou plné emocí, vzteku a nenávisti, ale příběh je vystavěný s chladnou logikou a cynismem. A také se smyslem pro černý humor, jak záhy zjistíte.
„Umíráček“ má hlavu a patu, a proto se nemusíte obávat, že byste se na konci nedozvěděli, jak to vlastně celé bylo a co kdo provedl. Aktéři příběhu mají své rodiny a díky tomu v knize nechybí ženský element. I když je tu důležitá příroda, ve které se muži pohybují, neobávejte se dlouhých popisných pasáží. Příroda je tu spíš proto, aby dokreslila atmosféru a nahnala vám strach.
„Umíráček“ je zdařilý podmanivý román, který ocení čtenáři detektivek, psychologických románů, ale i hororů. Ze současné produkce detektivek vyčnívá a neměla by uniknout pozornosti těch, kteří mají rádi tak trochu jiné detektivky.
Jakožto milovníka zvířat (až tak, že jsem vegetarián) mě opravdu děsily scény samotného lovu, porcování zvířat atd. Ale celkově to nebylo vůbec špatné čtivo.