Slavný komisař Van Veeteren se díky svému čichu na vrahy stal živoucí legendou. Všichni jeho kolegové litovali dne, kdy dal výpověď a odešel od policie, aby si užíval života. Van Veeteren je rozhodnutý nenechat se vtáhnout do žádného vyšetřování, ale co dělat, když se to týká jeho syna?
Švédský autor Håkan Nesser (1950) vystudoval jazyky a literaturu a dlouhá léta působil jako učitel. Prózu publikuje od roku 1988 a u nás se s jeho detektivkami můžeme setkávat díky brněnskému nakladatelství Moba. To, že studoval jazyky, je znát téměř z každé věty. Pokud máte rádi netradiční obraty a originální styl, tady si rozhodně přijdete na své. Nesser totiž nepíše, ale doslova kouzlí a čtení jeho příběhů je zážitek srovnatelný s poslechem nádherné symfonie.
U Nessera platí, že jeho knihy byste hltali i v případě, že by v nich nebyla ani jedna detektivní zápletka. Autor moc dobře ví, že čtenáře strhne svým stylem a vcítěním se do postav, proto se neuchyluje k vymýšlení překombinovaných příběhů. Jeho detektivky jsou poměrně přímočaré a velmi srozumitelné. A i když obsahují řadu nápaditých zvratů, nemusíte se obávat, že byste se ztráceli v komplikovaném ději nebo přemíře postav.
Celosvětovou slávu přinesl Nesserovi inspektor Van Veeteren, který se poprvé objevil v knize „Síť“. Aktuální „Karambol“ je sedmým dílem série a Van Veeteren se tu zpočátku vyskytuje pouze jako součást šeptané legendy „o slavném komisařovi“. Zdá se, že hlavní postavou románu bude bezcitný řidič, který v opilosti zabije dospívajícího chlapce, ale obrat nastává, když se vrah střetne s komisařovým synem Erikem. Jejich střet vyústí v tragédii a Van Veeteren se pouští do pátrání, ačkoliv se zapřísáhl, že s policisty a s jejich prací nechce mít už nic společného.
Identita pachatele zůstane čtenářům utajena až do samotného konce, jak to ostatně ve správné detektivce má být, ale fakt je, že to pro Nessera musel být přímo nadlidský výkon. Vrah nás totiž provází od první do poslední stránky a my se s ním seznámíme tak důvěrně, jako by šlo o starého přítele. S vrahem sdílíme jeho pocity, jsme s ním ve chvíli, kdy se rozhoduje, zda se jít udat, a jsme s ním dokonce i tehdy, když plánuje další a další zločiny. Budete o něm vědět víc, než vědí jeho nejbližší, a já nevylučuji, že si získá vaše sympatie.
Pro autora nejsou věci černo-bílé a myslím, že nejsem jediná, kdo po přečtení „Karambolu“ přehodnotil své názory na to, co je dobré a špatné. Nesser se hodně zabývá otázkou viny, trestu a spravedlnosti, ale vše se děje pouze mezi řádky a nijak to neubírá na čtivosti. Paradoxně je kniha velmi filozofická, ačkoliv byste to do ní na první pohled neřekli.
Nesser je velmi úsporný vypravěč, který jako by se bál, aby náhodou neřekl víc, než je nutné. Jeho věty jsou kratičké a mnohdy se skládají pouze ze dvou nebo tří výstižných a originálních slov. Autor s vámi bude neustále komunikovat a vy budete mít pocit, že jste jeho partnery. „Karambol“ je jedna z mála knih, ke kterým se budete vracet jen proto, abyste si vychutnali krásu jejích slov.
Co se týče zápletek a pointy, můžu vám slíbit velmi příjemné překvapení. Nadto se Nesserovi povedl jeden vydařený kousek. Díky falešným stopám a dvojsmyslným tezím vám vsugeruje, že podezíráte někoho, o kom moc dobře víte, že za žádných okolností nemůže být vrahem. O co konkrétně jde, vám samozřejmě neprozradím. Jen vás ujistím, že až na tohle místo narazíte, okamžitě ho poznáte a zasmějete se sami sobě, jak jste se nechali napálit.
Recenze
Švédský autor Håkan Nesser (1950) vystudoval jazyky a literaturu a dlouhá léta působil jako učitel. Prózu publikuje od roku 1988 a u nás se s jeho detektivkami můžeme setkávat díky brněnskému nakladatelství Moba. To, že studoval jazyky, je znát téměř z každé věty. Pokud máte rádi netradiční obraty a originální styl, tady si rozhodně přijdete na své. Nesser totiž nepíše, ale doslova kouzlí a čtení jeho příběhů je zážitek srovnatelný s poslechem nádherné symfonie.
U Nessera platí, že jeho knihy byste hltali i v případě, že by v nich nebyla ani jedna detektivní zápletka. Autor moc dobře ví, že čtenáře strhne svým stylem a vcítěním se do postav, proto se neuchyluje k vymýšlení překombinovaných příběhů. Jeho detektivky jsou poměrně přímočaré a velmi srozumitelné. A i když obsahují řadu nápaditých zvratů, nemusíte se obávat, že byste se ztráceli v komplikovaném ději nebo přemíře postav.
Celosvětovou slávu přinesl Nesserovi inspektor Van Veeteren, který se poprvé objevil v knize „Síť“. Aktuální „Karambol“ je sedmým dílem série a Van Veeteren se tu zpočátku vyskytuje pouze jako součást šeptané legendy „o slavném komisařovi“. Zdá se, že hlavní postavou románu bude bezcitný řidič, který v opilosti zabije dospívajícího chlapce, ale obrat nastává, když se vrah střetne s komisařovým synem Erikem. Jejich střet vyústí v tragédii a Van Veeteren se pouští do pátrání, ačkoliv se zapřísáhl, že s policisty a s jejich prací nechce mít už nic společného.
Identita pachatele zůstane čtenářům utajena až do samotného konce, jak to ostatně ve správné detektivce má být, ale fakt je, že to pro Nessera musel být přímo nadlidský výkon. Vrah nás totiž provází od první do poslední stránky a my se s ním seznámíme tak důvěrně, jako by šlo o starého přítele. S vrahem sdílíme jeho pocity, jsme s ním ve chvíli, kdy se rozhoduje, zda se jít udat, a jsme s ním dokonce i tehdy, když plánuje další a další zločiny. Budete o něm vědět víc, než vědí jeho nejbližší, a já nevylučuji, že si získá vaše sympatie.
Pro autora nejsou věci černo-bílé a myslím, že nejsem jediná, kdo po přečtení „Karambolu“ přehodnotil své názory na to, co je dobré a špatné. Nesser se hodně zabývá otázkou viny, trestu a spravedlnosti, ale vše se děje pouze mezi řádky a nijak to neubírá na čtivosti. Paradoxně je kniha velmi filozofická, ačkoliv byste to do ní na první pohled neřekli.
Nesser je velmi úsporný vypravěč, který jako by se bál, aby náhodou neřekl víc, než je nutné. Jeho věty jsou kratičké a mnohdy se skládají pouze ze dvou nebo tří výstižných a originálních slov. Autor s vámi bude neustále komunikovat a vy budete mít pocit, že jste jeho partnery. „Karambol“ je jedna z mála knih, ke kterým se budete vracet jen proto, abyste si vychutnali krásu jejích slov.
Co se týče zápletek a pointy, můžu vám slíbit velmi příjemné překvapení. Nadto se Nesserovi povedl jeden vydařený kousek. Díky falešným stopám a dvojsmyslným tezím vám vsugeruje, že podezíráte někoho, o kom moc dobře víte, že za žádných okolností nemůže být vrahem. O co konkrétně jde, vám samozřejmě neprozradím. Jen vás ujistím, že až na tohle místo narazíte, okamžitě ho poznáte a zasmějete se sami sobě, jak jste se nechali napálit.
A jako benefit skvostná a zároveň mrazivá myšlenka: "Jak známo, Chaos je sousedem Boha, ale v pekle bývá pořádek a řád..."