Podruhé jsem přečetl tuto skvělou knihu a zase jsem se rozplýval nad vypravěčským uměním a fantazií této vynikající chilské spisovatelky. Věty plynou jedna za druhou, mnohdy v dlouhých odstavcích a čtenář je přímo unášen dějem, kde jsou dost výrazně použity prvky magického realismu. Vím, že to není moc známá kniha a nedosáhla ani takové proslulosti jako Márquezových Sto roků samoty, ale kdybych byl učitel nebo psal encyklopedie, tak jako příklad magického realismu budu vždy uvádět na prvním místě Evu Lunu.
Recenze