Berlín ,1943. Válka se nevyvíjí tak, jak měli Němci slíbeno. Kde jsou všichni muži? Na frontě, nebo pod zemí. Berlín se stává městem žen. Městem navenek poslušných žen, které si nechají všechno líbit. Ale nemylme se. Přivírat oči, dívat se jinam a myslet si svoje se nedá věčně. A přijde okamžik,...
číst celé
Berlín ,1943. Válka se nevyvíjí tak, jak měli Němci slíbeno. Kde jsou všichni muži? Na frontě, nebo pod zemí. Berlín se stává městem žen. Městem navenek poslušných žen, které si nechají všechno líbit. Ale nemylme se. Přivírat oči, dívat se jinam a myslet si svoje se nedá věčně. A přijde okamžik, kdy je třeba zachovat se správně... Sigrid Schröderová je vzorem manželky německého vojáka: denně dochází do práce, s potravinami na příděl dělá, co může, stará se o všetečnou tchyni a ignoruje hrůzné nemravnosti režimu. Za touto fasádou se ovšem ukrývá docela jiná Sigrid, žena snící o někdejším milenci, nyní ztraceném v chaosu války. Její milenec je Žid. Sigrid není jediná, kdo má tajemství. Do protějšího bytu se nastěhuje rodina vysoce postaveného důstojníka SS, která ji začne zaplétat do svého příběhu. Mladé ženě, která vypomáhá v rodině s početným potomstvem o patro níž, docházejí výmluvy ještě dřív, než jí Sigrid začne klást otázky. A slepec prodávající na ulici tužky – jako by ji ty oči za tmavými slepeckými brýlemi sledovaly. Sigrid je záhy vtažena do světa, o němž nic nevěděla a který jí otevírá oči. Sleduje, co se kolem ní děje, a její léty pečlivě vystavěné opevnění se postupně drolí. Musí začít rozlišovat, co je správné a co špatné, a co spadá do šedé zóny mezi tím. David Gillham ve svém napínavém románu zkoumá, co se v neobyčejné době děje s obyčejnými lidmi.
schovat popis
Recenze
S hlavní hrdinkou jsem se nedokázala ztotožnit- milenci, chladný vztah k tchýni, k manželovi, zvláštní přátelství, na druhé straně taková potřeba pomáhat, zachraňovat?! Knihu hodnotím jako průměr.
Na tuhle knihu jsem se poměrně dost významně těšila...
Dost vyhypovaný román...
Jenže ouha, čím hlouběji jsem se dostávala do knihy, tím více jsem byla znechucená. Mé smíšené pocity se nějak praly s tím, co jsem očekávala. Vždyť to přece měla být super kniha a tolik lidí ji chválilo.
Jenže pročítáním recenzí jsem postupně zjistila, že podobně na tom byla skoro polovina lidí.
Mno ... takže...
já to tedy rozhodně za inteligentní román nepovažuji. To mohl napsat pouze Američan, který o daných lokalitách ví prd a neví ani mnoho z historie.
Město žen je v reálu poměrně iritující kniha, kterou napsal poněkud sebevědomí autor, který si místy nevidí na špičku nosu. Podle toho, co okolo napsal...tak nic moc dobrého si nemyslím. Takový typický všeználkovský Amík bez pokory a s vysokým sebevědomím.
Po návštěvě Berlína, okouzlen se rozhodl napsat o Berlíně... o válce a o ženách pohledem žen...
A proto je z toho skoro erotický román pro skoro pro muže.. mno
Jinak... nevím, kolik si toho zjišťoval o válce a ženách.. ale on nakonec tu válku a ty ženy vysloveně shodil.
Město žen totiž bylo o tom, že tam muži nebyly a ženy musely dělat všechno i za muže...
tu těch mužů bylo nějak moc
a jako jdu do kina ...chlap slizský, hnusný, tlustý a já si to s ním jen tak z hecu rozdám? A ještě takovým způsobem?
A nechám se sebou jen tak zacházet?
Zcela bezdůvodně? Bez nože na krku?
No hodně scén bylo slátaných horkou jehlou a naprosto nerálných.
Scény vysloveně chlípné a perverzní, ale tu nešlo o to, jak v jiných románech se popisuje zvěrstvo... tu si to jakože ty ženy užívaly a ten autor si myslel, že se ženy chovají tímto stylem, byl to chlapský pohled, navíc to bylo napsáno s takovou libovostí... on si to snad ještě u toho psaní užíval. Což v konečném výsledku ještě více odrazovalo.
Hlavní hrdinka díky tomu nebyla vůbec sympatická.
Žádné cloumání emocemi na to, jak mění se pohled atd. to se neděje. Ten konec byl taky nějaký divný a rychle sfouknutý.
Takže.. obálka pěkná.
Ale tohoto zážitku jsem se mohla ušetřit. Tuhle knížku si rozhodně do své válečné poličky nezařadím.