Recenze Člověk není nikdy úplně šťastný

Rozdrolené lásky, rodiny rozpadající se kvůli nudě a opotřebovanosti a hledající způsob, jak začít znovu, po kouskách poztrácené štěstí, nová setkání, bytosti, které se míjejí, navzájem ovlivňují, milují se, vyčítají si, odpouštějí… To je život v Gavaldině podání: velká hra, skládanka, kterou lze skládat a zase rozkládat, vyměňovat díly za jiné a znovu se vracet k těm původním. Sedmačtyřicetiletý pařížský architekt Charles Balanda stojí v čele úspěšného studia, vydělává slušné peníze, žije s krásnou ženou a její dospívající dcerou a zdánlivě mu nic nechybí ke štěstí. Jednoho dne se dozví, že zemřela Anouk, žena, která ho v mládí nejvíce ovlivnila, matka jeho nejlepšího kamaráda. Těch pár slov v něm najednou vyvolá vlnu vzpomínek. Mimoděk si uvědomí, co všechno mu za život uteklo mezi prsty, co zanedbal, vynechal, nedotáhl, zaplaví ho smutek, deprese, cítí se starý, unavený, vyčerpaný, bez chuti žít. Něco ho táhne do minulosti, ale nestačí mu vracet se do ní v myšlenkách, musí se vyrovnat s nedořešenými věcmi svého mládí do důsledku. Rozjede se na jih Francie, do zapadlého kouta, kde žije jeho bývalý kamarád a Anoučin syn. Objeví tam nejen úplně jiný svět, který dosud neznal, ale znovu si uvědomí život a jeho sílu. Gavalda si pohrává se stylem, zkratkovitost střídá s rozvláčností, nešetří odkazy na literaturu a historii, nevyhýbá se ironii ani patosu. Další z jejích bestselerů, který uchvátí a připomene, že lidská existence se skládá z mnoha kapitol a štěstí z drobných kousíčků. schovat popis