Vždycky mě fascinovaly příběhy z drogového prostředí. Bývají takové ponuré, drsné, plné násilí... Nejvíce na mě všechno tohle působí, když je kniha psána v deníkových záznamech, vše je to pak takové reálnější. Baví mě sledovat, co se odehrává v hlavě drogami poblouzněného jedince.Některé myšlenky a výroky těchto lidí jsou dle mého názoru mnohem zajímavější než lidí, kteří v ničem nejedou. Takové hlubší, emotivnější,... (Rozhodně nechci, aby to vyznělo, že jsem nějakou zastánkyní návykových látek, to ani náhodou. Drogy jsou svinstvo, totálně vás to zničí. Ale i proto si myslím, že jsou knihy zaměřené na toto téma důležité a měla by jím být věnována určitě větší pozornost i například v seznamech povinné četby.)
Kniha Dušemrdi je psána právě v mé oblíbené deníkové formě. Nejsou to sice takové ty typické záznamy ve stylu - datum, čas, místo, co se stalo,... jsou to spíše jako kdyby chaotické výňatky, úryvky z deníku hlavní hrdinky.
Natascha je feťačka, celá její existence se točí jen kolem drog, které pochopitelně velmi negativně ovlivňují její život. Kromě drog se potýká i s takovými problémy jako jsou poruchy příjmu potravy, sebepoškozování, prostituce,...
Přišlo mi, že například oproti Dětem ze stanice Zoo, kde byla prostituce také velmi zmiňovaným a horkým tématem, se tady toho sexu objevuje mnohem více.
Drogy, i přesto, že jsou tím důvodem, proč vlastně začala Natascha nabízet své tělo, tady hrají spíše takovou vedlejší roli. Čtení to bylo opravdu drsné, nijak nepřikrášlené, plné těch nejzvrácenějších úchylek.
Četlo se to opravdu velmi dobře a rychle, nenacházely se tam žádné zbytečně zdlouhavé a nudné pasáže.
Možná jsem tak trošku postrádala nějaký děj, byl to spíš takový obrovský mišmaš hrdinčiných pocitů. Vše se opakovalo pořád dokola - nový zákazník, sex, fet, zákazník, sex, fet, zákazník,... Svým způsobem ale drogová závislost je takovým věčně začarovaným kruhem, proto si nejsem úplně jista, zda je správné zrovna toto kritizovat.
Recenze
Všem, kdo vyhledávají takovouto četbu, vřele doporučuji!!! Tato kniha mi ukázala reálný svět těchto zkažených lidí a doporučila bych ji všem dospívajícím, aby si uvědomili, že není o co stát.
Kniha Dušemrdi je psána právě v mé oblíbené deníkové formě. Nejsou to sice takové ty typické záznamy ve stylu - datum, čas, místo, co se stalo,... jsou to spíše jako kdyby chaotické výňatky, úryvky z deníku hlavní hrdinky.
Natascha je feťačka, celá její existence se točí jen kolem drog, které pochopitelně velmi negativně ovlivňují její život. Kromě drog se potýká i s takovými problémy jako jsou poruchy příjmu potravy, sebepoškozování, prostituce,...
Přišlo mi, že například oproti Dětem ze stanice Zoo, kde byla prostituce také velmi zmiňovaným a horkým tématem, se tady toho sexu objevuje mnohem více.
Drogy, i přesto, že jsou tím důvodem, proč vlastně začala Natascha nabízet své tělo, tady hrají spíše takovou vedlejší roli. Čtení to bylo opravdu drsné, nijak nepřikrášlené, plné těch nejzvrácenějších úchylek.
Četlo se to opravdu velmi dobře a rychle, nenacházely se tam žádné zbytečně zdlouhavé a nudné pasáže.
Možná jsem tak trošku postrádala nějaký děj, byl to spíš takový obrovský mišmaš hrdinčiných pocitů. Vše se opakovalo pořád dokola - nový zákazník, sex, fet, zákazník, sex, fet, zákazník,... Svým způsobem ale drogová závislost je takovým věčně začarovaným kruhem, proto si nejsem úplně jista, zda je správné zrovna toto kritizovat.