Recenze Hra osudu, 2. vydání

Po čtyřech letech, kdy se sestry Lydie a Adéla Harrisovy rozešly, aniž o sobě měly jedinou zprávu, se nyní šestadvacetiletá Adéla konečně ozve. Telefonuje z hotelu v Římě o rok starší Lydii, in-strumentářce nemocnice poblíž Los Angeles. Vyzývá ji, aby za ní přijela. Vzápětí Lydie dostane od Adély balíček, který obsahuje podivný předmět, patrně ze slonoviny, na jednom konci ozdobený řezbou zvířecí hlavy. Lydie se posléze dozvídá, že to je egyptský šakal, hrací figurka, součást deskové hry z doby starého Egypta. Když se kvůli šakalovi kdosi vloupal do jejího bytu, Lydie odlétá do Říma, přesvědčena, že Adéla potřebuje pomoc. Tím Barbara Woodová rozehrává strhující a barvitý příběh, plný nepřetržitého napětí a překvapivých dějových zvratů, který se z Kalifornie přesouvá do Říma a do Egypta, konkrétně do Káhiry, Luxoru a Údolí králů, dokonce až do útrob hrobky jednoho z fara-onů, která byla i s jejími poklady objevena a otevřena až nyní, po třech tisíciletích. Drsné i lstivé metody zlodějů starožitností a ile-gálního obchodování s nimi, úsilí egyptského vládního úředníka zabránit těmto praktikám, autorská práce s reáliemi z oblasti ar-cheologie a egyptologie, působivé místopisné pasáže o římských a egyptských lokalitách, tím vším Woodová upoutává. Navíc příběh svazuje křehkým intimním předivem, v němž dominuje Lydiina vůle najít Adélu bez ohledu na soustavné nebezpečí (a bude to hořké finále!), jakož i hrdinčina schopnost sebereflexe, jejímž nejcennějším výsledkem je poznání staré rovněž celá tisíciletí: totiž že i lásku si člověk musí jaksepatří vydobýt. schovat popis