Recenze Dům spánku

Ashdown, nepřehlédnutelné a ponuře krásné sídlo na mořském útesu, dominantní svému okolí - dříve studentská ubytovna, později soukromá klinika pro pacienty s poruchami spánku. A právě zde se ve dvou časových obdobích prolínají osudy několika osob: studentů Sáry a Roberta, ředitele kliniky doktora Duddena a filmového kritika Terryho. Pobyt na tom opuštěném místě s bludišti chodeb a tajemným sklepením každého nějak poznamenal, určil jeho další kroky, přinesl osudová i osudná rozhodování o sobě a druhých. Sára trpí narkolepsií, nedokáže rozlišovat mezi snem a skutečností. Robert hledá svou identitu podobně jako Terry pátrá po ztraceném filmu Salvatora Orteseho. Poněkud vyšinutý lékař pak vede svůj osobní boj se světem. Anglický prozaik Jonathan Coe bravurně proplétá jejich osudy až do zcela logického rozuzlení, kterého se však čtenář nedočká dřív, než dočte tři přílohy zařazené na konci románu. Autor mistrně mísí komično s tragičnem, patos s fraškou, napětí s uvolněním; jednou z jeho rafinovaných metod je prozradit na začátku křestní jméno postavy a příjmení až na konci - v tom nejméně vhodném okamžiku. Výsledný efekt je ohromující, román funguje jako puzzle: pomalu, téměř nepozorovatelně graduje děj a všechny drobné souvislosti, jen zdánlivě malicherné, zapadají přesně do sebe. O nečekaná překvapení a náhlé zvraty tu rozhodně není nouze, nepříjemná je pouze skutečnost, že román taky někde končí… schovat popis