Recenze Šajlok, to jsem já

Magnát Strulovič, zhrzený otec, manžel i žid, narazí při návštěvě manchesterského hřbitova na nečekaného, zato vítaného dvojníka: na souvěrce Šajloka ze Shakespearova dramatu Kupec benátský (1600). Prokletá literární postava má s podobnými lapáliemi bolestné zkušenosti, a tak se s boháčem odebere domů, jelikož mají co prodiskutovat. Románová hříčka nejvýraznějšího angložidovského prozaika současnosti klame tělem jako každá skvostná komedie. V atmosféře dnešní relativizace hodnot, při níž se hlas krve znovu nezapře a blbost jakbysmet, dialog obou pánů kouzelně otestuje meze pojmů „čest“, „otcovství“, „víra“ – a rovněž význam obřízky, která přichází na scénu coby pověstná „libra masa“ ze Šajlokovy soudní pře. schovat popis