“A tehdy to konečně dokázal všechno přijmout. Na samém nejhlubším dně duše to Cukuru Tazaki konečně pochopil. Že totiž lidská srdce nepojí vjedno jen mír a harmonie. Že je spíš mnohem hloub dokážou propojit jejich vzájemné rány. Vzájemné bolesti a vzájemná křehkost. Nemůže být ticha bez bolestných výkřiků, není odpuštění, pokud po zemi netekla červená krev, není smířlivého přijetí, pokud jsme předtím nezažili krutou ztrátu. Přesně tyhle věci totiž leží v kořenech každé opravdové harmonie a míru.”
Cukuru Tazaki měl na střední škole partu přátel, z nichž každý měl ve svém jméně nějakou barvu, jen on sám ne. A z party byl, krátce po odchodu na univerzitu do Tokia, vyloučen, nikdo se s ním už nesetkal a také mu neřekl žádný důvod. Po několikaměsíčním období , kdy si přál umřít, dokončil studia a věnoval se své zálibě, výstavbě nádraží, jako povolání. Jeho život byl vyrovnaný, výkonný a bezbarvý, a totéž se dá říct o průběhu Murakamiho vyprávění.
Z něj vystupují dvě postavy, mladší přítel z doby studií Hadžime a později o pár let starší Sara, se kterou poprvé poznává, že stojí o život s nějakou ženou. Přes heterogenní vztahy a erotické sny o kamarádkách z party o sobě zapochybuje, když se mu v takovém snu objeví i Hadžime. A nebyl by to Murakami, když čtenáři nepomáhá v nalezení pravdy, nakonec dál ji nehledá ani Cukuru Tazaki.
Příběh se stane barvitějším, když Cukuru Tazaki, na radu a s pomocí Sary, začne hledat odpověď na záhadu jeho vyhoštění z party. Nejdřív navštíví své dva kamarády a dozvídá se, že ho jedna ze dvou dívek v partě, Širo, obvinila ze znásilnění. Dozvídá se také, že tomu parta nechtěla věřit, ale nakonec se přiklonila na stranu Širo.
Ta už ale k příběhu nemůže dodat nic, protože před lety zemřela násilnou smrtí. Druhá z kamarádek Kuro (a ukáže se že to byly jen přezdívky, Širo byla Juzuko) žije ve Finsku a za ní se Cukuru Tazaki vydá na svou první cestu do ciziny vůbec.
Vyprávění Murakamiho je v těchto okamžicích nejplynulejší a plné poutavých ztvárnění krajin i lidi. V setkání s Kuro se také rozvine příběh citů na pozadí vzpomínek na mládí.
Od Kuro se o sobě dozví pravdu tolik odlišnou od představy, kterou měl o své roli v dávném příběhu. Kuro pochopila nešťastné stránky duše Širo a pro její ochranu akceptovala příběh o znásilnění a věděla, že Cukuru Tazaki je dost silný na to, aby vyloučení z party unesl. Udělala to i přesto, že ho měla ráda. Ve scéně rozloučení se oba loučí i se svým mládím a nacházejí poznání.
Cukuru Tazaki se vrací do Japonska a čeká ho setkání se Sarou, které může rozhodnout o jeho dalším putování. O výsledku setkání nechá Murakami čtenáře na pochybách, nakonec jde už o jiný příběh.
Mimochodem, Léta putování je klavírní skladba Ference Liszta, kterou hrála mladá Širo a už tehdy byla z jejího podání cítit nešťastná duše.
Recenze
Dojmů k knihy je prostě moc. Pozitivních, protichůdných a hlavně jich je víc, než by dokázal vykreslit jednoznačný závěr. Proto velmi kladně hodnotím ukončení knihy způsobem, který vám zůstane v hlavě v podobě spousty nezodpovězených otázek a na vás je, abyste se s tím vypořádali sami.
Cukuru Tazaki měl na střední škole partu přátel, z nichž každý měl ve svém jméně nějakou barvu, jen on sám ne. A z party byl, krátce po odchodu na univerzitu do Tokia, vyloučen, nikdo se s ním už nesetkal a také mu neřekl žádný důvod. Po několikaměsíčním období , kdy si přál umřít, dokončil studia a věnoval se své zálibě, výstavbě nádraží, jako povolání. Jeho život byl vyrovnaný, výkonný a bezbarvý, a totéž se dá říct o průběhu Murakamiho vyprávění.
Z něj vystupují dvě postavy, mladší přítel z doby studií Hadžime a později o pár let starší Sara, se kterou poprvé poznává, že stojí o život s nějakou ženou. Přes heterogenní vztahy a erotické sny o kamarádkách z party o sobě zapochybuje, když se mu v takovém snu objeví i Hadžime. A nebyl by to Murakami, když čtenáři nepomáhá v nalezení pravdy, nakonec dál ji nehledá ani Cukuru Tazaki.
Příběh se stane barvitějším, když Cukuru Tazaki, na radu a s pomocí Sary, začne hledat odpověď na záhadu jeho vyhoštění z party. Nejdřív navštíví své dva kamarády a dozvídá se, že ho jedna ze dvou dívek v partě, Širo, obvinila ze znásilnění. Dozvídá se také, že tomu parta nechtěla věřit, ale nakonec se přiklonila na stranu Širo.
Ta už ale k příběhu nemůže dodat nic, protože před lety zemřela násilnou smrtí. Druhá z kamarádek Kuro (a ukáže se že to byly jen přezdívky, Širo byla Juzuko) žije ve Finsku a za ní se Cukuru Tazaki vydá na svou první cestu do ciziny vůbec.
Vyprávění Murakamiho je v těchto okamžicích nejplynulejší a plné poutavých ztvárnění krajin i lidi. V setkání s Kuro se také rozvine příběh citů na pozadí vzpomínek na mládí.
Od Kuro se o sobě dozví pravdu tolik odlišnou od představy, kterou měl o své roli v dávném příběhu. Kuro pochopila nešťastné stránky duše Širo a pro její ochranu akceptovala příběh o znásilnění a věděla, že Cukuru Tazaki je dost silný na to, aby vyloučení z party unesl. Udělala to i přesto, že ho měla ráda. Ve scéně rozloučení se oba loučí i se svým mládím a nacházejí poznání.
Cukuru Tazaki se vrací do Japonska a čeká ho setkání se Sarou, které může rozhodnout o jeho dalším putování. O výsledku setkání nechá Murakami čtenáře na pochybách, nakonec jde už o jiný příběh.
Mimochodem, Léta putování je klavírní skladba Ference Liszta, kterou hrála mladá Širo a už tehdy byla z jejího podání cítit nešťastná duše.