Zvedněme hlavu z proudu dní, kterým se necháváme nést, a rozhlédněme se - kam to vlastně máme namířeno? K úvahám potřebujeme klid, tak opusťme město přeplněné lidmi. Bude stačit pouť lesem, při které nohama rozhrnujeme listí? Aspoň jediný tichý týden přemítat v lesních samotách! "Člověk je tím...
číst celé
Zvedněme hlavu z proudu dní, kterým se necháváme nést, a rozhlédněme se - kam to vlastně máme namířeno? K úvahám potřebujeme klid, tak opusťme město přeplněné lidmi. Bude stačit pouť lesem, při které nohama rozhrnujeme listí? Aspoň jediný tichý týden přemítat v lesních samotách!
"Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starat. (…) Šel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žít uvážlivě, utkat se s podstatou života… Nechtěl jsem žít tím, co není život, vždyť žití je cosi tak vzácného, a nechtěl jsem žít odevzdaně - to jen kdyby nic jiného nezbývalo. Přál jsem si žít všemi smysly a zcela vysát morek života, žít tak zásadově a spartánsky, abych se odpoutal od všeho, co není život."
Thoreau líčí život spjatý s přírodou, dva roky prožité uprostřed massachusettských lesů ve srubu postaveném vlastníma rukama. Jeho pohled je inspirující a naléhavě aktuální…
schovat popis
Recenze
"Jestliže někdo neudržuje krok se svými souputníky, je to možná proto, že slyší jiného bubeníka. Nechme ho kráčet podle hudby, ať je v jakémkoli rytmu a jakkoli daleko."
Druhá část popisující okolní přírodu je opět vcelku zdařilá. Jediné, co bych si dovolil vytknout, je překladem způsobený mírný zmatek v užívání jmen. Leckteré zvíře a zřejmě i strom či rostlina se v českém názvosloví jmenuje poněkud odlišně, než jak je překládáno...