Recenze Můj boj 3: Ostrov chlapectví

Můj boj 3: Ostrov chlapectví

Můj boj 3: Ostrov chlapectví

Knausgard Karl Ove
340 Kč
Zobrazit knihu
Čtyřčlenná rodina Knausgardových – matka, otec a dva synové – se stěhuje do nového domu na jihonorském pobřeží. Je začátek sedmdesátých let a budoucnost se zdá otevřená všem možnostem. Důkladně a do detailů, někdy pro něj i značně bolestných, líčí Karl Ove Knausgard svět dětství, svět silných a... číst celé 

Recenze

2
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Recenze od shax
Vítejte u třetího dílu seriálu Pali hodnotí životní eskapády jednoho norka. V tomto díle jsme se podívali do dětství Karla Oveho a dětství je něco, co v literatuře fakt nenávidím. Jak už číst o dětech, nebo ještě hůř, číst o věcech z dětského pohledu. A vlastně nenávidím dětsví i v reálným životě. Člověk ještě neumí masturbovat, nemá peníze, nemůže pít Jaggermeistera a jediný co se dá dělat je celej den chodit do lesa a kopat do stromů. Samozřejmě házet petardy na ropuchy má svoje kouzlo, ale když to srovnám s tím, co můžu dělat teď (třeba kadět ve svým vlastním bytě a dívat se přitom na porno), pak se to nedá poměřovat.

Dětství Karla Oveho bylo naprosto stejné jako moje a všechny ostatní dětství, když vám mezi nohama plandá Roman Zkamene. Tedy pořád chodil ven, házel šutry na auta, hrál fotbal a myslel na kozy. Koukám, že v Norsku se vyrůstá stejně jako u nás na vesnici. Z oné triviálnosti opět samozřejmě a paradoxně vyvstává Knausgaardova síla, protože se s tím dokážeme lehce identifikovat, a to i přesto, že ještě neměl občanku, a byl tedy těžce identifikovatelný, hihihi! Nad vším se klene brutalita výchovy a obecná přísnost postavy jeho otce, která si pro sebe strhává jak knihu, tak očividně celej Karlův život. Něco jako můj děda. Ten mi taky vždycky vymáchal držku v polívce, když jsem řekl, že nebudu. Nebo mě skopl do vody z loďky, když jsem řekl, že neumím plavat. Mám za to, že můj děda by si asi se starým Knausgaardem docela rozuměl.

Přes to všechno a i přes některé opravdu skvělé pasáže, které ocení asi především majitelé hasičů (jako třeba strkání piňdoura do láhve nebo elaborát o kadění a hustotě bobků), jsem z knihy nebyl natolik odvařen - a to i přestože, že se četla opět jedna báseň. Po úderech, které mi uděřily první dva díly jsem byl pouze nadmíru pobaven, což ale rozhodně není zklamání.
29/04/2022
Avatar uživatele
Recenze od Aoishiro
Ze všech těchto dílků a zlomků jsem si vystavěl jakéhosi Karla Oveho, Yngveho, mámu a tátu, dům v Hove a dům na Tybakkenu, dvě babičky a dva dědečky, sousedství a hromadu dětí. Toto slátané provizorium nazývám svým dětstvím.

První část byla seversky syrová (nejen) o dospívání a ambivalentním vztahu k otci i vyrovnávání se s jeho skonem. Druhá naopak (nejen) o vztazích a lásce. Jakkoli lásce v knausgardově podání; tedy až na dřeň každodenního soužití plného ústupků, povinností, žabomyších válek, ztráty iluzí apod. Třetí část je (nejen) o nostalgii a melancholii dětství a klukovských dobrodružstvích. Konflikt reality versus příbarvených vzpomínek, dospívání či rodinné zázemí.

Asi si říkáte „co je na tom tak zajímavého, takovýchto děl bylo, je a bude habaděj“, že? Jenže tohle je Karl Ove, který se u té líbivé melancholie a nostalgie rozhodně nezastaví a jde až k jádru uvnitř jádra pudla. Pěkné to tedy není, ale upřímné ano. I když tentokrát se až překvapivě drží zpět a místy je to vyloženě lyricky román o prvních školních krůčcích. Samozřejmě z podstaty věci je to mnohem méně autobiografické než se autor tváří. Ovšem ono je to jedno.
6/11/2018