Afektová teorie

Afektová teorie má svůj původ již v antickém Řecku, kdy Platón a později Aristoteles definují afekty. Afektová teorie jich využívá a dále je kombinuje s vytvářením hubby. Základem afektové teorie je inspirace základními afekty, jež jsou přetvořeny do hudební podoby a tím dokáží ve svých posluchačích použité emoce spojené s danými afekty vyvolat. Může se jednat například o radost, smutek, ale také vášeň, touha nebo hněv. Jako hudební teorie se afektová teorie objevuje v období Baroka, kdy kombinuje hudební jazyk a teorii rétoriky. Jedním z nejslavnějších představitelů byl například J.S. Bach. Více v těchto dílech.