Kavalírské cesty

V období novověku zhruba do přelomu 18. a 19.století bylo zvykem, že urození mladíci jezdili do světa na zkušenou. Tento způsob cestování se označoval jako kavalírské cesty. Mladíci z bohatých šlechtických rodin spojily cesty se studiem na zahraničních univerzitách a poznáním jiných zemí a kultur. K častým cílům kavalírských cest patřily především Itálie a Francie. Mladí šlechtici obvykle cestovali v doprovodu služebnictva a hofmistra. Tématu kavalírských cest a výchově mladých českých a rakouských šlechticů, se věnuje například Jiří Kubeš v knize Náročné dospívání urozených.