O Kyi Clarkové kolují v poklidném městečku Barkley Cove na pobřeží Severní Karolíny fámy jako o vlčím dítěti, holce z bažiny. Poté, co ji jednoho srpnového rána opustí matka, odejdou postupně i starší sourozenci, a nakonec se po mnoha propitých nocích nevrátí ani otec, zůstává Kya úplně sama. I...
číst celé
O Kyi Clarkové kolují v poklidném městečku Barkley Cove na pobřeží Severní Karolíny fámy jako o vlčím dítěti, holce z bažiny. Poté, co ji jednoho srpnového rána opustí matka, odejdou postupně i starší sourozenci, a nakonec se po mnoha propitých nocích nevrátí ani otec, zůstává Kya úplně sama. I když ne tak docela Kya je inteligentní a citlivá dívka. Žije v souladu s přírodou, odkázaná sama na sebe v bažině, které říká domov. Pozoruje volavky, sbírá mušle a loví ryby. Jejími nejlepšími kamarády jsou racci a chlapec Tate, který stejně jako Kya miluje přírodu a vše, co z ní vyzařuje. Naučí mladou dívku číst a stanou se z nich nerozluční přátelé. I v jejím životě přichází chvíle, kdy zatouží po blízkosti jiných lidí, dotecích a lásce. Jenže jednoho dne Tate odejde a Kya, již mladá žena, zůstane opět sama. Její divoká krása okouzlí mladého muže z města, Chase Andrewse, a před Kyou se otevírá úplně nový život. Když je třináctého října 1969 Chaseho tělo nalezeno v močálu bez známek života, obyvatelé města začnou z jeho vraždy podezírat právě holku z bažiny, Kyu Clarkovou. Jenže močál ví o smrti všechno, ví, že smrt nemusí být vždy tragédie. Román Kde zpívají raci je překrásnou ódou na přírodu, je příběhem opuštěné dospívající dívky, která se učí důvěřovat lidem, a je také líčením záhadné vraždy s překvapivým koncem. Delia Owensová nám připomíná, že dětství nás všechny poznamená na celý život a že my všichni podléháme úžasným tajemstvím přírody.
schovat popis
Recenze
Kniha Kde zpívají raci má velmi slibnou anotaci. Autorka krásně popisovala tamní přírodu, čtenář si mohl dokonale představit to, co se v ní zrovna děje. Příběh byl krásný, poutavý a oddechový. Není tam žádná velká akce, zvraty ani rozuzlení, ale i tak si vás kniha něčím očaruje. Já jsem rozhodně spokojená. :-)
Velmi emotivní kniha, která je "jiná" a krásná, včetně obálky.
Tato kniha předčila má již tak vysoká očekávání; vyzařuje tichou sílu, pomalé vtahování a propojování čtenáře s knihou, takovou, ve které jsem se díky bujné atmosféře a hloubce emocí dokázala ztratit.
Doporučuji!!
Ano, autorka věnuje hodně řádků popisům přírody, ale rozhodně vás tím nebude nudit. Ba naopak, ještě víc vás tím vtáhne do děje a vy se spolu s hlavní hrdinkou ponesete na společné vlně obdivu k přírodě.
Prostě na této knize se povedlo úplně všechno.
Příběh je vyprávěný ze dvou pohledů. V jednom sledujeme hlavní hrdinku od jejího nešťastného dětství, kdy budete hltat každý řádek, abyste se dozvěděli, jak to s ní dopadne. V této části vámi proběhne hromada emocí, od lítosti, přes hrdinčinu osamělost, až po radost, když se jí něco povede. Kde zpívají raci je prostě tak bravurně napsané, že s Kyou budete prožívat úplně všechno a budete jí držet palce od začátku do konce.
Co se samotné Kyii týče, tu holku si prostě oblíbíte, i když se občas může zdát, že se chová nelogicky. Ale nad tím přivřete oči, protože musíte vzít v úvahu její výchovu/nevýchovu.
Druhý pohled je zaměřený na šerifa a jeho vyšetřování úmrtí jednoho muže. Tyto dvě dějové linky se k sobě pomalu blíží, až se spojí v jednu a vás jako čtenáře čeká neskutečná podívaná.
Jak už jsem řekla, Kde zpívají raci je prostě bravurně napsaná kniha, která vás dostane. A i když obsahuje hodně popisů přírody, či nějaká místa, kde se toho zrovna moc neděje, stejně se nebudete moct od příběhu odtrhnout. Alespoň u mě to tak bylo.
Emoce s vámi budou cloumat pomalu od první stránky až do té poslední.
K samotnému konci mám sice připomínku, protože mi přišel až moc rychle sfouknutý a tím trošku odfláknutý, ale v porovnání se zbytkem knihy to bylo pouze přehlédnutelné zaškobrtnutí, které vám dojem z celku nezkazí.
Kde zpívají raci je příběh o osamělé dívce, která dospěje v ženu, jež je hodně spjatá s přírodou a s lehkou detektivní zápletkou, která jen podtrhne čtivost knihy a díky ní knihu prostě nelze odložit.
Nikdo jí neřekl jinak než holka z bažiny. Póvl. Chátra, která neumí číst, psát, počítat. Začala se učit číst přírodu, chovat se jako divoké zvířátko. samostatné, ale divoké. Naučila se znát všechno o rostlinách, zvířatech, houbách, mušlích.Naučila se jak přežít sama v divočině.Tate je jediný kamarád, kterého má. Kluk z vesnice, který se kdysi kamarádil s Jodiem. Jejich přátelství se rodí pomaličku a jemně. Kya nevěří nikomu a je tak plachá. Ale Tate je trpělivý a postupně získá Kyinu důvěru a začne se rodit přátelství na život i smrt.A ta jednoho dne zasáhne.Tak tohle byl krásný příběh o přátelství, přírodě, lidské zaslepenosti, lásce a předsudkům.Má dvě dějové linie. Jedna nás vede Kyiným dětstvím, dospíváním a dospělostí a druhá se děje v době, kdy už je dospělá a vyšetřuje se smrt jednoho z obyvatel vesnice.Mně se kniha líbila opravdu hodně a můžu ji doporučit všem kdo mají rádi silné příběhy plné krásné přírody a lidských osudů.
Dle všeho udělala radost a má zajímavý děj
I když kniha působila velmi smutně, byla plná samoty a zrady, tak ale na druhou stranu byla až pohádkově krásná. Popisy bažiny a života v ní, zajímavosti nejen o přírodě, ale i některých obyvatelích říše zvířat. A nemusíte se bát nudné encyklopedie, je to kouzelné vyprávění.
.
V bažině potká kluka, který ji zná protože se dřív bavil s jejim bráchou. Stanou se z nich kámoši, naučí ji číst a psát. Zamilujou se. On pak odejde takže je zas sama.
Po case potká dalšího kluka, který ji nakecá že se vezmou ale nakonec zjistí z novin ze je zasnoubeny s jinou. Tohohle kluka pak najdou v bažině mrtvého, nikde žádný otisky, stopy. Začnou podezřívat tu holku, ale soud ji nakonec neuzná za vinnou. Nakonec se vrátí k tomu prvnímu klukoj, napíše pár biologických knih a umře.
Potom co její mamka odešla tak prý byla psychicky nemocna a umřela na leukémii.
Celkově to je dobrá knížka, není tam žádná pořádná zápletka ani napinavej dej, ale popis přírody je strašně dobrej a tak nějak celkově se to dobře četlo.
“Ať už šla kamkoli, v duchu si vybírala únikovou cestu.“
“Oceán zpíval bas a racci soprán”
“Jsou někteří co mohou žit bez divokých věcí a taky tací co ne”
- tyhle 3 mi přišli zajimavy:)
Dala bych tomu 6/10.