Kniha je rozdělena na dvě části, přičemž první se zabývá pátráním po pravé totožnosti ,,Genaloga" a záchranou nevinných obětí. Je svižná, napínavá a než se člověk naděje, je u druhé části, která je více zaměřena na skutečný záměr sériového vraha a děj se místy už trochu vleče, což je zapříčiněno převážně tím, že je odhalena skutečná totožnost vraždícího maniaka. Přesto si autor nechal na druhou část menší překvapení, které bych mohla označit za sladkou třešničku na dortu.
Tato knižní novinka je ve všech ohledech úplně jiná než předešlé knihy z této genealogické série. Coby jeho oblíbený čtenář jsem nebyla zvyklá na takovou míru brutality a detailní popis vražd. Ne, že by mi to bylo nepříjemné, přeci jen jsem z těch severských detektivek a thrillerů na něco zvyklá, ale nečekala jsem to zde. Trochu mě mrzí, že se autor do této oblasti pustil na úkor genealogického pátrání, kterého zde bylo opravdu poskrovnu. Na druhou stranu gradace příběhu zde obstála na jedničku.
Děj Smrtících her se točí kolem života Jeffersona Tayta stejně jako například předešlá kniha Spříznění, kde se Tayte konečně dozvěděl pravdu o své rodině. Nicméně přiznám se bez mučení, že mi byl pátý díl (Spříznění) mnohem bližší než tato podzimní novinka. Důvod vrahova řádění, který samozřejmě nemůžu prozradit, mi přišel nedostačující pro sérii tolika vražd a způsobu provedení. Tam se s tím dalo poprat mnohem lépe. Ještě bych určitě zmínila fakt, že se poměrně brzy dozvíte, kdo je oním vraždícím maniakem a dovolím si říci, že autor nabídne v průběhu knihy tolik vodítek, že nebudete překvapeni.
Zaměřím-li se závěrem na hlavní a vedlejší postavy, byla jsem mile překvapena, jak mi do jednoho sedly. Nepočítám tedy vraha, to je snad jasné :D Ale po dlouhé době předvedla i FBI svoji přátelskou a milou tvář, a to buďme upřímní, se moc neděje. Obzvláště pokud s nimi pracuje na případě někdo, kdo má s policí pramálo společného a často se jim pletou doslova pod nohy při řešení vražd.
Kniha určitě stojí za přečtení, zvlášť pokud stejně jako já máte přečtenou už celou sérii. Myslím si, že kniha není zklamáním a jsem rozhodně ráda za její pořízení a přečtení, ale určitě nepatří k tomu nejlepšímu, co Steve Robinson napsal. Tam stále patří Hluboký hrob a Spříznění.
Recenze
Genealogické hádanky jsou opět povedené, autor podnítil a posílil můj zájem o genealogii. Snad další JT bude opět starý dobrý JT a někomu bude tvořit rodokmen. Za mě taková klidnější četba.
Tato knižní novinka je ve všech ohledech úplně jiná než předešlé knihy z této genealogické série. Coby jeho oblíbený čtenář jsem nebyla zvyklá na takovou míru brutality a detailní popis vražd. Ne, že by mi to bylo nepříjemné, přeci jen jsem z těch severských detektivek a thrillerů na něco zvyklá, ale nečekala jsem to zde. Trochu mě mrzí, že se autor do této oblasti pustil na úkor genealogického pátrání, kterého zde bylo opravdu poskrovnu. Na druhou stranu gradace příběhu zde obstála na jedničku.
Děj Smrtících her se točí kolem života Jeffersona Tayta stejně jako například předešlá kniha Spříznění, kde se Tayte konečně dozvěděl pravdu o své rodině. Nicméně přiznám se bez mučení, že mi byl pátý díl (Spříznění) mnohem bližší než tato podzimní novinka. Důvod vrahova řádění, který samozřejmě nemůžu prozradit, mi přišel nedostačující pro sérii tolika vražd a způsobu provedení. Tam se s tím dalo poprat mnohem lépe. Ještě bych určitě zmínila fakt, že se poměrně brzy dozvíte, kdo je oním vraždícím maniakem a dovolím si říci, že autor nabídne v průběhu knihy tolik vodítek, že nebudete překvapeni.
Zaměřím-li se závěrem na hlavní a vedlejší postavy, byla jsem mile překvapena, jak mi do jednoho sedly. Nepočítám tedy vraha, to je snad jasné :D Ale po dlouhé době předvedla i FBI svoji přátelskou a milou tvář, a to buďme upřímní, se moc neděje. Obzvláště pokud s nimi pracuje na případě někdo, kdo má s policí pramálo společného a často se jim pletou doslova pod nohy při řešení vražd.
Kniha určitě stojí za přečtení, zvlášť pokud stejně jako já máte přečtenou už celou sérii. Myslím si, že kniha není zklamáním a jsem rozhodně ráda za její pořízení a přečtení, ale určitě nepatří k tomu nejlepšímu, co Steve Robinson napsal. Tam stále patří Hluboký hrob a Spříznění.