Komplikovaná zápletka, řada šokujících překvapení, skvělý autorský styl a atraktivní kulisy. To je jen pár věcí, kvůli kterým byste si měli La Lobu přečíst. Pokud jste žena, měla byste vědět, že La Loba znamená Vlčí ženu, která je symbolem síly a nezničitelné energie. La Loba je unikátní v tom, že obsahově jde o mrazivý psychothriller a stylisticky o krimi ve stylu drsné americké školy.
Američan Alan Russel (1956) patří k předním autorům tzv. mystery novels, což jsou napínavé příběhy s prvky nadpřirozena. Russel pracoval desítky let v cestovním průmyslu a své zkušenosti zúročil v řadě svých knih. Ty si získaly velkou oblibu mezi čtenáři i literárními kritiky. „La Loba“ je první autorova česky vydaná kniha a je zřejmé, že se tu setkáváme s nebývalým talentem. Russel je skvělý vypravěč a pod jeho rukama ožívají nejen postavy, ale i místa a pradávné mýty. Jeho dialogy jsou neuvěřitelně živé a k charakterizaci postav mu postačí jen pár trefných vět.
Nevím, zda je to úmysl, ale jeho psaní připomíná kulometný styl detektivkářů z americké drsné školy. Russel se s ničím nemazlí, zbytečně se nevykecává a jde rovnou k věci. V praxi to vypadá tak, že dvě tři kapitoly u Russela by jiným autorům vystačily na celou knihu. A to přitom neošidí ani popisy budov či líčení přírody. Russel geniálně spojuje cynismus se sentimentem a jeho vyprávění ocení muži i ženy bez rozdílu věku. Recenze chválí pozornost, kterou Russel věnoval Aljašce, ale nebojte se, že by to bylo samoúčelné a odvádělo to od detektivní zápletky.
Magická Aljaška zde funguje jako místo, kde se v rozmezí tří let ztratily dvě mladé ženy. Elese zmizela během líbánek a její manžel Greg trvá na tom, aby po ní policie okamžitě vyhlásila pátrání. Seržant Hamilton mu tak docela nevěří a o jeho verzi událostí má jisté pochyby. O tři roky později zmizí Nina, snoubenka významného milionáře. Po Nině začne pátrat její milý i Greg s Hamiltonem a čtenář absolutně netuší, komu z nich může věřit. Hlavní postavou příběhu je Nina, která se ocitá v divočině s někým (či něčím), kdo (nebo co) už přesně ví, k čemu mladá žena poslouží. Folklor se mísí s racionální detektivkou, a i když tu není nouze o věci mezi nebem a zemí, vysvětlení je logické a reálné.
Nina se snaží přežít a v jedné chvilce se rozhodne, že si bude říkat La Loba, Vlčí žena. La Loba je podle pověstí prapůvodní divoška, která žije v souladu s přírodními živly a všemi tvory. Nina se pokouší o návrat do civilizace a k tomu jí má pomoci určitým specifickým způsobem Elese. Naprosto dechberoucí jsou pasáže o životě v drsné Aljašce, kde je nejbližší chatrč desítky kilometrů daleko. Z každé stránky čiší zlo a vy nevíte, kdo (nebo co) je jeho původcem. Některé pasáže jsou až hororové, a co se týče detektivní linie, čeká na vás několik parádních překvapení.
Russel není žádný snílek a moc dobře ví, že největší hrůzy nepáchá příroda, ale člověk. Jeho postavy se často ocitají v mezních situacích a musí se rozhodnout, jak se zachovají. Téměř každý tu řeší dilema, co všechno je ochotný udělat pro své přežití a pro své dobro. „La Loba“ je silný příběh, který se vám zažere pod kůži a na který budete myslet ještě hodně dlouho. Zřejmě budete doufat, že „La Lobu“ někdo natočí jako film, a rozhodně si budete přát, aby Russelovi u nás vyšlo mnohem více knih.
schovat popis
Američan Alan Russel (1956) patří k předním autorům tzv. mystery novels, což jsou napínavé příběhy s prvky nadpřirozena. Russel pracoval desítky let v cestovním průmyslu a své zkušenosti zúročil v řadě svých knih. Ty si získaly velkou oblibu mezi čtenáři i literárními kritiky. „La Loba“ je první autorova česky vydaná kniha a je zřejmé, že se tu setkáváme s nebývalým talentem. Russel je skvělý vypravěč a pod jeho rukama ožívají nejen postavy, ale i místa a pradávné mýty. Jeho dialogy jsou neuvěřitelně živé a k charakterizaci postav mu postačí jen pár trefných vět.
Nevím, zda je to úmysl, ale jeho psaní připomíná kulometný styl detektivkářů z americké drsné školy. Russel se s ničím nemazlí, zbytečně se nevykecává a jde rovnou k věci. V praxi to vypadá tak, že dvě tři kapitoly u Russela by jiným autorům vystačily na celou knihu. A to přitom neošidí ani popisy budov či líčení přírody. Russel geniálně spojuje cynismus se sentimentem a jeho vyprávění ocení muži i ženy bez rozdílu věku. Recenze chválí pozornost, kterou Russel věnoval Aljašce, ale nebojte se, že by to bylo samoúčelné a odvádělo to od detektivní zápletky.
Magická Aljaška zde funguje jako místo, kde se v rozmezí tří let ztratily dvě mladé ženy. Elese zmizela během líbánek a její manžel Greg trvá na tom, aby po ní policie okamžitě vyhlásila pátrání. Seržant Hamilton mu tak docela nevěří a o jeho verzi událostí má jisté pochyby. O tři roky později zmizí Nina, snoubenka významného milionáře. Po Nině začne pátrat její milý i Greg s Hamiltonem a čtenář absolutně netuší, komu z nich může věřit. Hlavní postavou příběhu je Nina, která se ocitá v divočině s někým (či něčím), kdo (nebo co) už přesně ví, k čemu mladá žena poslouží. Folklor se mísí s racionální detektivkou, a i když tu není nouze o věci mezi nebem a zemí, vysvětlení je logické a reálné.
Nina se snaží přežít a v jedné chvilce se rozhodne, že si bude říkat La Loba, Vlčí žena. La Loba je podle pověstí prapůvodní divoška, která žije v souladu s přírodními živly a všemi tvory. Nina se pokouší o návrat do civilizace a k tomu jí má pomoci určitým specifickým způsobem Elese. Naprosto dechberoucí jsou pasáže o životě v drsné Aljašce, kde je nejbližší chatrč desítky kilometrů daleko. Z každé stránky čiší zlo a vy nevíte, kdo (nebo co) je jeho původcem. Některé pasáže jsou až hororové, a co se týče detektivní linie, čeká na vás několik parádních překvapení.
Russel není žádný snílek a moc dobře ví, že největší hrůzy nepáchá příroda, ale člověk. Jeho postavy se často ocitají v mezních situacích a musí se rozhodnout, jak se zachovají. Téměř každý tu řeší dilema, co všechno je ochotný udělat pro své přežití a pro své dobro. „La Loba“ je silný příběh, který se vám zažere pod kůži a na který budete myslet ještě hodně dlouho. Zřejmě budete doufat, že „La Lobu“ někdo natočí jako film, a rozhodně si budete přát, aby Russelovi u nás vyšlo mnohem více knih.
Přiznám se také, že pro jednou jsem zcela propadl kouzlu záporné postavy. I když je Mattvyed figurou veskrze nesympatickou, jeho postřehy ohledně života v divočině jsou fantastické. A jak mě zpočátku štvalo archetypální nepřátelství mezi Hamiltonem a Martinem, tak postupné budování jejich spolupráce bylo skvělé, přičemž finální zvrat vtipně zúročil všechna seržantova původní podezření. Takže jen a jen spokojenost.