Košík
zboží
(prázdné)
Harper získá v roce 1931 klíč od domu, který mu umožní cestovat časem. Nachází zde pokoj plný trofejí z vražd, které jednou spáchá – protože už je vlastně spáchal. Putuje časem od světové hospodářské krize třicátých let minulého století až po léta devadesátá a pronásleduje „zářící dívky“, mladé...
číst celé
Harper získá v roce 1931 klíč od domu, který mu umožní cestovat časem. Nachází zde pokoj plný trofejí z vražd, které jednou spáchá – protože už je vlastně spáchal. Putuje časem od světové hospodářské krize třicátých let minulého století až po léta devadesátá a pronásleduje „zářící dívky“, mladé inteligentní a nadějné ženy „s potenciálem“. Pod dohledem je má od jejich dětství a zabíjí je až jako dospělé ženy. Vyprávění klouže dekádami tam a zpět. Vrah vedle těl zanechává obyčejné, ale přece zvláštní předměty a jiné trofeje si zase odnáší.
Kirby měla to štěstí, že Harperovo napadení přežila. Ví, že kromě toho, že se jedná o násilníka a psychopata, je na útočníkovi ještě něco zvláštního. Začne hledat další dívky, které však tolik štěstí neměly a podobná napadení nepřežily. S pomocí novinových výstřižků a rodin obětí pátrá po spojitostech s útočníkem a po jeho totožnosti. Jediného spojence nachází v novináři Danu Velasquezovi, který se jejím případem před léty zabýval. Kirby k němu přichází do redakce na stáž a jejich původně pracovní vztah se postupně začíná měnit v cosi osobnějšího.
Důkaz – Dům a jeho tajemství –, který Kirby nachází, se zdá neuvěřitelný. Ale pro dívku, která přežila vlastní smrt, není nic nemožné. Situace se mění v neprospěch Harpera, protože teď začne ona pronásledovat jeho. Tak dlouho dokud celou věc nedovede až do konce.
- Nakladatel: Jota
- Kód:
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Vázaná
- Počet stran: 368
- Šířka balení: 13 cm
- Výška balení: 20 cm
- Hloubka balení: 3.5 cm
- Váha balení: 455 g
Recenze
Nejenže jsem se přesouvala v různých časových rovinách, v různých letech, neustále sem a tam. Ale navíc občas autorka prozradila nějaké dění z budoucna a pak se vrátila, aby popsala cestu, jak k tomu došlo. Díky tomu jsem místy ztrácela niť a byla mírně zmatená. Chvíli trvalo, než jsem to pochopila.
Co se týče psaní, stávalo se mi, že jsem zapomínala, že autorkou je žena. Především proto, že daný text, sprostá slova a mnoho dalšího, byl psaný otevřenou formou, bez nějakého tabu, vše na přímo, bez servítky a trochu drsně. Jediné co mi tedy vadilo, což nemá s originální knihou nic společného bylo, že utíkaly uvozovky. Takže jsem se musela v textu kousek vrátit, abych věděla, jestli je to stále součást rozhovoru, nebo dané věty patří už vypravěči.
Příběh byl zajímavý a poutavý. V mnoha chvílích jsem byla opravdu napnutá. Hlavně co se týče konce. Čekala jsem na to hlavní vyústění a závěr byl opravdu tím nejlepším na konec. Sice jsem to trošku očekávala, ale to ničemu nevadí. Rozhodně to bylo skvěle řešené.
V konečném rozsudku se mi kniha velmi líbila. Pro mě, jako fanouška fantasy, to byla velká změna žánru, ale rozhodně nelituji. Vůbec jsem se nenudila. Mít více času, zhltla bych knihu i rychleji. A i přes chvílemi nechutné popisy mrtvol, se mi kniha zdála zdařilá, s velkým potenciálem, dobře promyšlená a s koncem slibujícím něco víc...
Kniha se mi moc líbila. Dva protiklady a jeden příběh, který je neuvěřitelně uvěřitelný. Taky je to dost originální kniha, která stojí za to si to přečíst.
Ze začátku se mi líbila. Byla tajemná a člověk pořád čekal, co se z toho vyklube. Ale konečný boom nebyl takový, jaký bych očekávala. V půlce knihy jsem se přistihla, že se začínám nudit a měla jsem chuť určitě pasáže přeskakovat, abych se dobrala konce. Čekala jsem, že mě děj chytne a nepustí, ale nestalo se tak. Mrzí mě, že mě kniha nenadchla tak, jak bych očekávala, ale celkově ji musím hodnotit jako průměrnou. Nicméně jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Lauren Beukesová žije v Kapském městě a po studiích tvůrčího psaní pracovala dvanáct let jako novinářka. V současné době píše beletrii, scénáře a věnuje se i dokumentaristice. To, že se živí psaným slovem, je z její „Dívky, která se třpytila“ znát. Beukesová má vypsanou ruku a její kapitoly končí v nejnapínavější moment, což je jedna z věcí, které vás nutí číst dál. Díky obratně zvládnutým popisům a dialogům budete mít celou dobu pocit, že sledujete film.
A to film nesmírně napínavý a místy hrůzostrašný. Kniha má dva hlavní hrdiny. Harper je sériový vrah a Kirby je (paradoxně) jeho oběť. Příběh začíná v okamžiku, kdy Harper v roce 1931 objeví tajemný Dům. V Domě nalezne důkazy toho, že se z něj stane vrah, a nechybí tady ani jména jeho budoucích obětí. Díky Domu může Harper cestovat časem, jak se mu zachce, a tím pádem i ovlivňovat budoucí události.
K první vraždě dojde ve třicátých letech. Harper se v nemocnici seznámí s frivolní striptérkou, která umírá na otravu jedem, který si mazala na tělo, aby se třpytila. Harper není nijak složitá osobnost, a protože jde o čistokrevného psychopata, nečekejte od něj žádné dlouhé úvahy nebo vysvětlování toho, co a proč dělá. Harpera ovládá jeho chorý mozek a pudy, ačkoliv i tohle je věc, kterou si budete muset vydedukovat sami. Harper se v podstatě chová jako zvíře a vy pouze sledujete jeho počínání. Harper je nelítostné vraždící monstrum a při představě, že byste se s někým takovým měli potkat, vám bude běhat mráz po zádech.
Když se s ním Kirby poprvé setká, je malá holčička. Živoří se svou matkou umělkyní, a třebaže v ní ten protivný kulhající chlápek nevzbuzuje žádné sympatie, vezme si od něj maličkého koníka na hraní. Koníkem si ji Harper označkoval a nyní je rozhodnutý ji stejně jako další oběti sledovat během dospívání. Všechny Harperovy oběti budou mít několik společných věcí. Pro něj je podmínkou, aby z nich vycházela vnitřní záře, což on popisuje jako třpyt. Všechny zavraždí stejným způsobem, což je jedna z věcí, která pomůže Kirby v pátrání. Pokud máte citlivější povahu, pak byste měli vědět, že Harper vraždí chladnokrevně a brutálně.
Hrůza v této knize nepramení z toho, že byste šli sami temným lesem, ale z toho, že jste se v něm setkali s Harperem. Vražda Kirby je zmíněná hned v prvních kapitolách, takže víte, jak je možné, že dívka přežila. Její pátrání probíhá chronologicky a Harper má tu výhodu, že se může objevit v roce, v jakém chce. Skvěle napsané jsou pasáže o tom, jak vnímá rozdíly mezi třicátými lety a dobou, v níž se zrovna nachází. Ještě lepší jsou pasáže věnované jednotlivým obětem. Dívky a ženy tu nejsou pouze do počtu, ale jde o plnokrevné uvěřitelné bytosti.
V „Dívce, která se třpytila“ bojuje Dobro se Zlem a vlastně až do poslední stránky netušíte, jak to dopadne. Celkový počet zavražděných vás bude nejspíš šokovat stejně jako absence citů a morálky u Harpera. Zápletky jsou promyšlené, Kirbyino pátrání má hlavu a patu a působí reálně. Autorčin styl je civilní a obyčejný. Beukesová totiž nepotřebuje silná slova, aby na vás dokázala přenést vztek, který cítí Kirby vůči svému vrahovi. I díky tomu je „Dívku, která se třpytila“ možné hodnotit jako zdařilý psychologický román.
Příběh sám o sobě je vymyšlený precizně, jsou tam prvky, které člověka baví. I když je to chvílemi až nechutné čtení, tak se to dá zvládnout, protože za oponou hnusu se odehrává skvělý příběh.
Ale jeden háček to mělo a tím bylo přeskakování v ději, kapitoly v rámci postav.. Chvílemi jsem se v ději ztrácela, ztrácela se v postavách a můžu říct, že teď, po dočtení, mám opravdu pocit, že Kirby a Harper by v knize bohatě stačili. Protože co se týče ucelení si děje, jsem ztracená i nadále.
Kdyby mne teď někdo chytl za ruku a chtěl, ať mu příběh povyprávím od začátku do konce, tak to nezvládnu. Ztratila bych se v tom, zase a opět... Nebo bych mluvila pouze a jen o Kirby a Harperovi - co se dělo těmto dvěma.
Nápad o cestování časem velmi oceňuji, zatím jsem nic podobného nečetla a líbilo se mi to. Ale jak říkám, možná bych to trochu pozměnila, protože ať už autorka zamýšlela cokoliv, snažila se to zamotat a udělala pro mne z toho naprosto velký, nerozmotatelný uzel.
Ovšem čtení samo o sobě jsem si užila. I když jsem měla pocit, že nevím, která bije, to hlavní se mi podařilo zachytit - snad. Stránka za stránkou ubíhala, až byl konec. Měla jsem na konci takový ten pocit, kdy jsem si v duchu řekla: "hm", vymazala knihu ze čtečky a ihned otevřela další. Nemusela jsem nad ní přemýšlet a ani teď není nic, co by mne ke knize vrátilo.
A taky, hlavní hrdinka, Kirby, byla velmi, ale opravdu velmi svérázná dívka. Musím říct, že chvílemi to bylo do očí bijící, jak se chovala a co říkala. Ale proti gustu...
Za mě průměrná kniha.
Není to dle mého názoru zrovna nejlehčí čtení. Většinou mi nevadí při čtení poslouchat hudbu, ale tady jsem ji musela oželet. Opravdu jsem se musela soustředit, abych se neztrácela v určitých časových úsecích (neúspěšně).
Ale již kvůli zmíněnému popisu krvavých scén knihu vřele doporučuji všem milovníkům thrillerů.
Náhodou sa vrah dostane do domu kzorý mu ukáže iné miesta v inom čase a neostáva nič iné len do tohto zvláštneho domu vstúpiť a poraziť diabla na prahu brány v časopriestore ktorý je jeho vlastný a zachrániť si život.
Nie každému sa bude kniha páčiť a nie každý si z nej vezme dojmy na hranici fantasymagorie ale keď chcete siahnúť po niečom zvláštnom odporùčam si toto dielko prečítať.
A ten největší problém byl, že sem se v ní ztrácela.
Ztrácela sem se v ní natolik, že bych řekla, že sem vůbec nepochopila pointu příběhu. Autorka měla dobrý nápad, cestování časem, vraždy. Propracování, ale bylo hodně špatné. Aspoň to je můj názor. Nesedl mi styl psaní. Ty roky skáčou z minulosti do budoucnosti, přítomnost. Já nevím vlastně ani co všechno tam bylo za postavy, protože jich bylo opravdu hodně. Samozřejmě hlavními postavami byla především Kirby a Harper, ale i tak. Tahle kniha mi bohužel vůbec, ale vůbec nesedla.
Ale věřím, že si najde svoje příznivce, já ji nechci hanit, ani nic takového. Jen jsem ji zkrátka nepochopila, a proto mi taky trvalo takovou dobu ji přečíst, protože jsem se stále musela vracet zpátky, na začátek a i tak jsem se v příběhu nezorientovala.