Děj knihy mi doslova utekl přímo před očima a já ho hltala jedním dechem a nadechla se opět až po poslední stránce. Jednoduchý, plynulý a přesto napínavý děj i s překvapivým, ne šokujícím, závěrem.
Sandie Jones správně vybrala pro toto psychologické drama ich-formu z pohledu hlavní, postupem času nešťastné a zoufalé, hlavní hrdinky Emily, díky čemuž se dokážeme vcítit do jejich pocitů během ataků budoucí tchyně. Pro jakési ozvláštnění je v prologu a epilogu použita také ich-forma, ale tentokrát z pohledu Adamovy matky, Pammie. Což se může zdát zmatečné, ale po přečtení knihy zjistíte, že je to vlastně působivý autorčin záměr.
Jednotlivé hlavní postavy jsou vykresleny bravurně a je vidět, že si s tím dala autorka velkou práci a ve výsledku působí všichni realisticky. Pammie jsem nesnášela od prvního setkání. Nedokážu si představit, co bych dělala, kdybych se s ní měla setkat i ve skutečnosti. Takový odpor jsem k hlavní postavě dlouho necítila. Typická manipulátorka.Fuj. Emily mi bylo často líto, na druhou stranu jsem nechápala, proč tak dlouho mlčela a nehájila se. V příběhu měla několik více než vhodných situací, kdy se mohla bránit. Adam je prostě maminčin mazánek, který si bez své matky snad nezapne ani triko. Nechápu, co na něm po tom všem Emily viděla. Já mít vede sebe někoho jako je on mít nemohla.
Jak jsem již psala, autorka si na závěr připravila menší překvapení v podobě rozuzlení knihy. Jistě chápete, že to zde nemohu napsat a připravit Vás tak o překvapení číhající na posledních stránkách, ale myslím si, že přestože to některé čtenáře, stejně jako mě, napadne uprostřed knihy, stejně budete na závěr nevěřícně kroutit hlavou.
Tato kniha není klasickým napínavým thrillerem, ale spíše psychologickým thrillerem pojednávajícím o lidském chování a duševních procesech kombinujících s napětím.
Recenze
Autorka Sandie Jonesová pro mě nepsala moc zajímavým stylem, skoro celou dobu jsem si při čtení říkala, že jsem od toho čekala trochu rafinovanější psychodrama. Navíc jsem měla trochu problém s hlavní hrdinkou Emily, která mi nebyla tak sympatická, jak by asi měla být. Spousta jejích reakcí a činů mi přišla snad ještě horší než činy hlavní záporačky. Nápad matky/tchyně, která by pro svého syna udělala cokoliv a dokáže potenciálním nápadnicím/manželkám svých synů pořádně zavařit, není ničím nový, takže jsem napjatě očekávala, čím to autorka ozvláštní. Dlouho však využívala všechna klasická klišé, která se k tomuto tématu nabízela. To, co tuto knihu povyšuje nad průměr, je její závěr. Po dočtení knihy jsem musela svůj kritičtější pohled přehodnotit a uznat autorce, že tento obrat se jí vážně povedl a všechno to do sebe zapadlo jako dokonalá skládanka. To ale taky znamená, že čtení Matčiny hry si čtenář opravdu užije pouze jednou. Bohužel taky musím říct, že už dlouho jsem nečetla knihu s tolika chybami/překlepy, což ale není chyba Sandie Jonesové.
Když se člověk do knihy zacte, tak potom s čtení nemůže přestat.
ALE ONA TEBE NE: Ve stínu číhá soupeřka, žena, kterou s jejím milovaným spojuje hluboké pouto..
Tak tohle se hodně povedlo. Čtivé, strhující, promyšlené, přečteno jedním dechem. A i když jsem od poloviny knih tušila, že vše bude jinak než se od počátku zdá, stejně mě konec překvapil...
Emily jsem měla někdy s to chutí dát pohlavek, ať se vzpamatuje, otevře oči a odejde dokud to jde. Stejné to bylo s Pammie, ale tu jsem neměla ráda, za to, co dělala Emily.
Sandie Jones správně vybrala pro toto psychologické drama ich-formu z pohledu hlavní, postupem času nešťastné a zoufalé, hlavní hrdinky Emily, díky čemuž se dokážeme vcítit do jejich pocitů během ataků budoucí tchyně. Pro jakési ozvláštnění je v prologu a epilogu použita také ich-forma, ale tentokrát z pohledu Adamovy matky, Pammie. Což se může zdát zmatečné, ale po přečtení knihy zjistíte, že je to vlastně působivý autorčin záměr.
Jednotlivé hlavní postavy jsou vykresleny bravurně a je vidět, že si s tím dala autorka velkou práci a ve výsledku působí všichni realisticky. Pammie jsem nesnášela od prvního setkání. Nedokážu si představit, co bych dělala, kdybych se s ní měla setkat i ve skutečnosti. Takový odpor jsem k hlavní postavě dlouho necítila. Typická manipulátorka.Fuj. Emily mi bylo často líto, na druhou stranu jsem nechápala, proč tak dlouho mlčela a nehájila se. V příběhu měla několik více než vhodných situací, kdy se mohla bránit. Adam je prostě maminčin mazánek, který si bez své matky snad nezapne ani triko. Nechápu, co na něm po tom všem Emily viděla. Já mít vede sebe někoho jako je on mít nemohla.
Jak jsem již psala, autorka si na závěr připravila menší překvapení v podobě rozuzlení knihy. Jistě chápete, že to zde nemohu napsat a připravit Vás tak o překvapení číhající na posledních stránkách, ale myslím si, že přestože to některé čtenáře, stejně jako mě, napadne uprostřed knihy, stejně budete na závěr nevěřícně kroutit hlavou.
Tato kniha není klasickým napínavým thrillerem, ale spíše psychologickým thrillerem pojednávajícím o lidském chování a duševních procesech kombinujících s napětím.
Mrazivý psychothriller, který Vám nedá spát. Manipulace mysli je opravdu silná zbraň.
Příběh plný zápletek a napětí a na konci Vás čeká odhalení, které si myslím, nikdo nečeká.
Některé pasáže byly pro mě trochu zdlouhavější, ale jinak se kniha četla moc pěkně a uchovávala mě v příjemném napětí.