Na knížku Balíček od Sebastiana Fitzeka jsem narazila před rokem, kdy jsem si o ni přečetla v katalogu a ihned mě zaujala, ale bohužel jsem se nedostala k tomu, abych si ji koupila. No a konečně jsem se k ní, díky Mega knihám, dostala.

Knížka mě zaujala zejména díky hlavní postavě psycholožce Emmě, která ale po obrovském traumatu nedokáže vyjít z domu a vlastně se tak ocitla na druhé straně barikády. Ta žena, expertka v oboru a vážená mezi kolegy, která se snažila pomoct pacientům, zbavit je jejich démonů a psychóz je najednou ve stejné situaci, a to kvůli Holičovi, sériovému vrahovi, který svým obětem před vraždou ostříhá vlasy.

Na Emmu si Holič počkal v jejím hotelovém pokoji, kde ji zdrogoval, znásilnil a oholil vlasy. Emma se probouzí zmatená a zoufalá. Bohužel také přijde o dítě, které se svým manželem čekala. Šok na ni poté čeká i v podobě oznámení od policie a majitele hotelu, který ji oznámí že číslo pokoje, ve kterém se ubytovala, se v hotelu nenachází, což ještě více Emminu psychiku nahlodá. A ačkoliv si stojí za svým a důrazně říká, co ji Holič udělal (možná až dost důrazně, kdy mě šokovala věta, že ji vrazil svého…. do její suché…), cítí, že ji okolí tak úplně nevěří. A vy, jako čtenář mnohdy sám nevíte, čemu věřit a jak to vlastně bylo. Autor s námi hraje takovou hru, což se mi moc líbilo.

V Emmě dále přetrvává strach z toho, že si ji Holič najde a dokončí to, co začal. Problém je ovšem v tom, že mu neviděla do tváře a Holičem se pro ni stává každý neznámý muž, proto se nejlépe cítí zavřená doma. Jednoho dne ji ale její oblíbený pošťák požádá, ať za jejího souseda převezme balíček a Emmin život se obrátí o tři sta šedesát stupňů.

Musím říct, že už samotné čtení anotace ve mně vzbuzovalo podivné pocity a docela jsem se příběhu i svým způsobem bála, protože jsem nevěděla, co za odpornosti na mě v knize čeká a jak na mě bude hlavní hrdinka působit. Ale nakonec jsem se úplně vžívala do Emmina zoufalství a její paranoi, díky které se i její vlastní dům stával jejím nepřítelem. A právě v tu chvíli, kdy přijala balíček jejího souseda, se spustila vlna událostí, které mě při čtení naprosto šokovaly a znechutily. Při přečtení některých scén jsem musela knihu na chvíli odložit, abych zpracovala, co se to teď stalo a že je to takový paradox, že to ani není možné. Sice jsem s Emmou soucítila, litovala jsem ji a chápala jsem její jednání, někdy jsem ji nesnášela za její urputnost a její činy.

Jak děj gradoval a spěl ke svému konci a odhalení pachatele, byla jsem jako na trní. A když se finálně odhalil pachatel, zůstala jsem zírat. Prostě další plot twist, který mě dostal, ale víc už vám neprozradím. Jak je v knížce psáno, Sebastian Fitzek je mistr iluze.

Knížka se mi četla opravdu dobře a slupla jsem ji za jedno odpoledne. Knihy od Sebastiana Fitzeka neznám, tohle je úplně první, kterou jsem od něj dostala do ruky, ale uvažuji, že bych si ještě nějakou sehnala, protože je opravdu skvělý a co se mi také moc líbilo bylo to, že na konec knížky autor přidal několik mailů a dopisů od svých fanoušků a moc jim za vše poděkoval, což je opravdu hezké.

A v neposlední řadě zmíním také krásnou obálku knížky, které je ve vzhledu balíčku a desky jsou pěkně tvrdé ve vzhledu kartonu. Říká se, že se nemá kniha soudit podle obalu, ale tohle je nádhera. schovat popis