Převážně třpytivý povrch, ale přesto příjemné, co to je. Samozřejmě nechybí pověstná drsná próza a dnes již všudypřítomné (tehdy však čerstvé) kyberpunkové kulisy Sprawlu, zde zavařené do mnohovláknové záhady, která nikdy zcela nenaplní svůj původní příslib a přistane někde blíže pulpovému techno-thrilleru. Při čtení Gibsona máte neustále pocit, že brilantní lesk popisné prózy zastírá něco hlubšího; častěji než to, co se pečlivě skrývá, je to zápletka akčního filmu s odhaleními, která spíše tiše šumí, než aby vybuchovala ze stránek, ačkoli ke konci knihy máme tendenci se dočkat několika akčních scén a doslova výbuchů. Autor je brilantní stylista prózy a líbí se mi, jak každému pěšímu setkání vdechuje pocit impresionistické odtažitosti a jemné melancholie. Ale jako by se machinacím s dějem úplně nevěnoval. Zůstává nám něco, co se z 80 % povede, ale po uzavření působí trochu ploše. Neuromancer mi celkově připadal jako trvalejší snaha a kulturní šok z prostředí tu knihu do značné míry táhl. Tentokrát dostaneme něco velmi příjemného na úrovni vět, ale abychom si vypůjčili větu od Andrewa Eldritche: Chci víc. schovat popis