Tentokrát se začteme bez jakýchkoliv počátečních nejasností – už známe zákonitosti světa i hlavní postavy, nekoná se nic, čemu by čtenář prvního dílu nerozuměl, autorka nezdržuje vysvětlováním. Děj se odehrává 5 let po „Roce naší války“, Hmyzem zpustošené Čtyřzemí se pomalu dává do pořádku a kdesi daleko v oceánu je objeven dosud neznámý ostrov. Císař na první skutečnou poznávací výpravu a k navázání kontaktu vybírá čtveřici Eszajů: starého známého drogového závisláka Posla Janta, jehož očima vše „ich formou“ sledujeme, nevyzpytatelnou Námořnici Mlhu Atu, Lučištníka Bleska a nového Šermíře Střízlíka. Jak dopadnou nepokoje ve Čtyřzemí, co vyslaná výprava nalezne na ostrově Tris a co sebou přinesou Eszajové za změny, to si již přečtěte sami, pokud máte zájem. Opět musím pochválit autorčinu schopnost vytvořit neidealizované, živoucí postavy se všemi jejich chybami, poklesky a ambicemi. Příběh je vcelku zajímavý, byť nijak složitý, ale poněkud zamrzí řešení deus ex machina v závěru. Malé mínus dávám za občasnou zbytečnou popisnost věcí nepříliš zajímavých – chodů jídla na hostině, oblečení atd. Musím přiznat, že téma války s Hmyzem mi přišlo o něco bližší než vzájemné třenice nesmrtelných Eszajů a smrtelných Zaskajů. Přesto byl „Čas jako dar“ plynulejším čtením, oba díly jsou tedy z mého hlediska na stejné kvalitativní úrovni. schovat popis