Recenze Viriconium

Viriconium
Viriconium od Michaela Johna Harrisona přispělo k rozvoji žánru nekonvenčním spojením science fiction a fantasy již v původním románu Pastelové město (1971). Jako celek předstihla série soudobou fantastiku svým jedinečným stylem, jenž se nebojí sáhnout až k mlhavým okrajům žánru. Příběh sám... číst celé 

Recenze

3
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Viriconium, moje láska, navždy a zcela.
Není a nebude nikdy nic víc než Viriconium. Jsem jako mladý muž, který v poslední povídce knihy zoufale hledá do Viriconia cestu a ví, že ji nikdy nemůže najít, i když vchod je tak blízko. Všechno se mění a všechno končí, pomalu a neslavně, všechno se rozpadá a zbývá jediné - vědomí toho, že krása a pravda přetrvá.
Tři delší novely a šestice povídek popisují svět, který jednou, když už na Zemi nezbyde nic, co by slibovalo nějakou zářivou budoucnost, bude pouze vzpomínat na to, jaké to skutečně bylo. Postavy nejsou skutečné, jde pouze o ideje a symboly, které se opakovaně objevují, aby doufaly a zklamávaly se, znovu ztrácely, co nalezly, zapomínaly a umíraly, odcházely ... nejkrásnější je třetí novela (@RosTa, pche ...) a většina povídek, protože všechno jsou představy, vize, krátké záblesky.
M. John Harrison je génius a bohem obdařený vizionář a věčný vypravěč.
Viriconium !!!
29/10/2023
Avatar uživatele
Tyto příběhy jsou záhadné a šílené, dojemné a magnetické, s krásným písmem a fantasmagorickými obrazy. Nečtou se snadno. Zápletky ustupují do pozadí před prostředím a náladou, které jsou roztřepené a zahalené těžkou mlhou. Mezi jednotlivými příběhy jsou nesrovnalosti, postavy a místa se jmenují stejně, ale vystupují a jednají úplně jinak. Proměnlivá realita, jako by příběhy byly vyryty na palimpsestu. Přesto je na Harrisonově tajemném, starobylém a zchátralém Viriconiu, "městě v pustině", něco podmanivého. Vtáhlo mě do sebe, stejně jako jeho vlastní obyvatele i přes jejich nechuť. Pronásleduje ho jeho vlastní minulost, nesčetná tisíciletí od odchodu Jitřní a Odpolední kultury, kdy se město dobře propadá do šedivého a ponurého Večera snů a ozvěn toho, co kdysi bylo.
4/08/2021
Avatar uživatele
Pro mě velké překvapení a výjimečná aktualizace fantasy žánru. Alespoň v prvních dvou novelách (Pastelové město a Bouře křídel). Najdete tu všechny typické prvky (rytíře, obřího trpaslíka, kouzelníka/inženýra, putování, monstra a tajemnou hrozbu), ale v hodně netradičním hávu. Naše současnost představuje mytologii toho světa, to je vlastně jediný sci-fi prvek. Výjimečný je ale i styl autora. Představte si, že by Julio Cortázar nebo Lawrence Durell psali fantasy. A ta (až chorobná) imaginace v něčem připomíná Jodorowského sci-fi komiksy (Metabaroni, Inkal). Poslední novela a následující povídky už ale byly zklamáním. A vlastně mění význam prvních dvou. Za to dávám hvězdu dolu.
23/06/2021