Mladá žena Ursula je vylákána v r. 1952 do Východního Berlína. Žije se svou matkou a synem v Západním Berlíně, pracuje pro filmové studio, sbírá materiál k filmu. Přesouvá se běžně do Východního Berlína. Jednou je tam ale zatčena sovětskou tajnou službou. Je obviněna, neprávem, ale na to Sověti nehledí, ze špionáže. Nesmí rodinu informovat, kde se nachází, putuje z jednoho vězení do druhého, je převezena do Moskvy a vězněna v neblaze proslulé Butyrce, mučena při brutálních nočních výsleších a odsouzena k patnácti letům nucených prací v gulagu. Spolu s ostatními německými ženami, ale i Ukrajinkami, Ruskami apod. je nucena pracovat a žít v nevýslovně těžkých podmínkách ve Vorkutě u severního polárního kruhu.
Autorka útrapy vězněných žen líčí s odstupem času, vypráví o životě v sovětském koncentračním táboře tak, jak tam skutečně probíhal. Po smrti Stalina, kdy došlo k uvolnění politického života v SSSR, byla spolu s ostatními ženami omilostněna, absolvovala cestu opačným směrem a dokonce se po čase do Vorkuty, už jako svobodná občanka Západního Německa, vrátila, aby definitivně uzavřela tuto tragickou kapitolu svého života.
Kniha je doplněna několika fotografiemi, důležitými „bumažkami“ a také kresbičkami vězenkyň. schovat popis