Jde o příběh o českém Židovi, který utekl z domova, když přistihl matku s jejím milencem. Putoval západní Evropou, z Československa se dostává do Amsterodamu v Holandsku. Tam se seznamuje jako mladík s prostitutkou Francoise, do které se sice zamiluje, ale z Holandska jeho cesta vede dál, otec mu sehnal kontakty v Londýně, kde se setkává se svými sestřenicemi. Od nich se dozvídá, že uprchl těsně před okupací Československa a že jeho oba rodiče zahynuli v koncentračním táboře. V Londýně se uchází o nějaké místo u letectva, aby mohl bojovat proti Němcům. Nejprve pracuje jako záchranář, když je o Vánocích r. 1941-42 Londýn bombardován. Tehdy se také seznamuje se zdravotní sestrou Glynnis, do které se zamiluje, jezdívá s ní za její matkou, která se spolu s dalšími tisícovkami lidí ukrývá v jeskyni, vlastně v takové podzemní vesnici za městem. Čtou spolu Shakespearova dramata. Citáty z děl Shakespeara zaznívají v mnoha pasážích knihy, autor se k nim často vrací. Stejně tak se čtenář setkává s citáty z různých hebrejských textů a jsou mu vysvětlovány některé židovské zvyky a tradice. Poxl opustil i Glynnis, odebral se znovu na velitelství RAF, je konečně zařazen do výcvikového kurzu, po jehož absolvování se stává pilotem. Hned první let ale dopadl špatně, zřítil se a dostal zánět pohrudnice, v nemocnici se dozvídá o smrti Glynnis. V této části knihy mě zaujaly úvahy o povaze různých bolestí, fyzických i psychických, o jejich překonávání. Vůbec filozofické úvahy, citová vzplanutí i „zhasnutí“, otevření svého nitra, citace apod. zaujímají v knize značnou, a to důležitou, část.
Po rekonvalescenci začal Poxl cvičit s Lancasterem. S posádkou pak bombarduje továrny v Hamburku, zamýšlí se nad tím, kolik zahyne při náletu civilních osob, Němců obecně, nejen fašistů. Píše jakýsi posmrtný dopis matce o věcech, které nemůže před nikým říci nahlas, svěřuje se jí se svými emocemi. Zajímavý je Poxlův příběh o letu v bouřce, kdy ho zasáhl blesk a opět se ocitá v nemocnici s různými zraněními. Zatím válka v Evropě skončila a Poxl pracuje v zajateckém lágru jako dozorce. Tam zůstává i po kapitulaci Japonska. Stále se mu v mysli vynořují příběhy z dětství u Litoměřic, ale hlavně tři ženy – matka, Francoise a Glynnis. Ani s jednou se nerozloučil a utekl od nich. Jsou všechny ty historky, které vyprávěl strýček Poxl patnáctiletému Elimu pravdivé ? Je to tak důležité ? Není důležitější příběh knihy než samotná pravda ? Tyto otázky si klade Eli. Proč je strýček vypráví a píše o nich své memoáry? Vše se čtenář dozví v závěru knihy, která mě nadchla svým lyrickým podtextem a různými pohledy na historii obou hlavních hrdinů, různými pohledy na svět, na hrdinství za války a spoustou otázek i odpovědí na život vůbec. Pro náročnější a citově vyspělé čtenáře. schovat popis